Možná si říkáte „Vlakem?
Není to zdlouhavé a taky trochu nudné?“
Jak pro koho. Z vlastní
zkušenosti vím, že je tento způsob cestování naprosto pohodlný a příjemný.
Zatím se mi ale bohužel nepovedlo
absolvovat delší cestu než „pouhých“ asi 1 000 km, což bylo ze
Sydney do Broken Hill.
Cesta to ale v žádném případě
nebyla nudná. Relax s knížkou či časopisem, poklábosení se spolucestujícími,
objednávka oběda či večeře nebo „procházka“ pro kafíčko. Kdo cestuje vlakem,
tak to zná.
Ve vlaku z Broken Hill
do Sydney je skvělé, že v některých stanicích je umožněno vyjít na chvíli z vlaku
ven a projít se po nástupišti. Věřte, že i tyto malé zastávky s možností protažení
se venku hodně pomohou. Tuto více než tisíc kilometrů dlouhou cestu jsem
absolvovala bez známky únavy.
Ale hlavně bylo pořád čím se kochat. Proměňující se krajina nebo třeba skupinky skákajících nebo pasoucích se klokanů je pro mě výhled na jedničku.
Vím, že jsem se přiznala k jednomu snu - vydat se kolem Austrálie obytným autem. Ale! Ale mým mnohem větším snem je jízda jedním ze dvou jedinečných australských vlaků.
Jedním z nich je Indian Pacific, který jede ze Sydney do Perth, tedy z východu na západ rudého kontinentu. Druhý vlak, který se jmenuje Ghan zase křižuje Austrálii z jihu na sever, tedy z Adelaide do Darwinu.
Tyto dva, pro Austrálii tak
typické vlaky, jsou asi nejen pro mě velkým lákadlem a snem. Ale i „obyčejným“ vláčkem se po Austrálii cestuje
krásně, to mi věřte.
Povídání o australských vlacích je velké téma. Vždyť
„jen“ sydneyský městský vlak vydá minimálně na jeden článek. Co potom vlaky v jednotlivých
australských státech a teritoriích?
Ale hlavně!
Hlavně ty dva již zmínění naprosto výjimečné dálkové
vlaky, které skutečně jedou napříč kontinentem a k Austrálií neodmyslitelně
patří dejme tomu jako klokan, koala nebo Vegemite.
Ikonický vlak Indian Pacific jsem si užila alespoň na Central station, kdy jsem sledovala probíhající přípravu na dalekou pouť ze Sydney až do Perthu (asi 4 352 km). Ovšem i to, jak probíhá odbavení cestujících a co vše předchází dlouhé cestě byl neskutečně zajímavý zážitek.
Vlaky mají své zastánce i odpůrce. Já mám
cestování vlakem ráda. Pokud samozřejmě nehrozí výluky a s tím spojená
dlouhá zpoždění (běžný jev v České republice). Neříkám, že v Austrálií
výluky neexistují. Samozřejmě i tam jsou. Pár jsem jich absolvovala, a tak
dokonalou organizaci při přestupu na náhradní autobusovou dopravu jsem jinde
nezažila.
Cesta vláčkem má své kouzlo a romantiku i ve 21.století. A nemusí se jednat ani o speciální jízdu historickým vlakem. I když to je potom romantika na druhou.
Vůbec jsem netušila, že 27.
září slaví železnice svůj svátek. Mezinárodní den železnice se každoročně slaví
jako vzpomínka na 27. září 1825, kdy se na svou cestu vydal první
vlak vynálezce parní lokomotivy George Stephensona. Tento vlak spojil britský
Stockton a Darlington a v jeho čele byl stroj pojmenovaný Locomotion.
To se to krásně sviští po kolejích za poznáváním krás – samozřejmě nejen těch australských.
Komentáře
Okomentovat