Dymphna Cusack – Ohořelý strom

 

Možná to vypadá, že jsem s knížkou, která je na fotografii, zacházela dost nešetrně. Její obal je docela ošuntělý. Ale ta jeho opotřebovanost svědčí jednak o tom, že jde o poutavé čtení (což mohu jen potvrdit) a také že knížka zřejmě měla dost čtenářů a možná i majitelů, než se zcela náhodou stala součástí mé knihovny.   

To bylo tak: Kamarád mého kamaráda ji objevil odloženou snad v kniho-budce nebo na chodbě domu (už nevím přesně). Vzpomněl si, že se zajímám o vše australské a poslal mi ji.😉

Možná je za malinko ošuntělým obalem ukryto příběhů mnohem více. Kdo ví, kolik čtenářů od svého vydání měla a kdo všechno ji vlastnil přede mnou.

   

Román The Half-Burnt Tree byl vydán v Austrálii v roce 1971. V českém překladu Magdy Hájkové vyšel v roce 1982 pod názvem Ohořelý strom.

Autorkou tohoto poutavého příběhu je Dymphna Cusack.

Přiznávám, že jsem se s její tvorbou před tím nesetkala, přestože v České republice, resp. Československu, vyšly celkem tři její romány.

    

 

Dymphna Cusack se narodila 22. září 1902 v rodině irského farmáře v malém městě Wyalong (NSW). Vystudovala filozofii a pedagogiku na Univerzitě v Sydney. Pracovala jako učitelka. V roce 1944 ale musela ze zdravotních důvodů odejít do důchodu. Potom se už věnovala výhradně psaní. V roce 1978 jí byla diagnostikována roztroušená skleróza. Zemřela 19. října 1981 v Sydney (Manly).

 

V její tvorbě převažují romány (u dvou z nich je podepsána jako spoluautorka) a jeden nedokončila:

Virgin (1936), Pioneers on Parade (1939) s Miles Franklin, Come in Spinner (1951) s Florence Jamese, Say No to Death (1951) - česky vydáno pod názvem Nedovol mi odejít, Southern Steel (1953), Caddie, the Story of a Barmaid (1953), The Sun in Exile (1955), Heat Wave in Berlin (1961), Picnic Races (1962), Black Lightning (1964) česky jako Černý blesk, The Sun is Not Enough (1967), The Half-Burnt Tree (1969), česky jako Ohořelý strom, A Bough in Hell (1971).

  

 

Mimo to napsala 7 her, 3 cestopisy, 2 dětské knížky a 1 knihu literatury faktu.

 

Divadelní hru Ráj v Tichomoří (Pacific Paradise) režíroval Miroslav Macháček v Městských divadlech pražských. Premiéru mělo toto české nastudování v roce 1958. Vzhledem k tomu, jak úžasný režisér pan Macháček byl, by mě toho o tomto představení zajímalo mnohem více. Mé pátrací snahy ale bohužel nepřinesly uspokojivý výsledek. 😟

 

Divadelní  hra Red Sky at Morning byla v roce 1944 zfilmována.

Román Come in Spinner se stal předlohou k natočení televizního seriálu.

 

 

 

Román Ohořelý strom se odehrává ve fiktivním pobřežním městečku Doolinba kdesi na severu NSW.

   

 

Sleduje příběh tří hlavních postav:

Brenda, láskou zklamaná nyní samotářská žena. Naletěla chlápkovi, který ji jen využil a potom, když ji přivedl do jiného stavu, zbaběle utekl. Brenda se uzavřela před světem kdesi v zapomenutém koutě Austrálie a rozhodla se žít sama, daleko od lidí.

Paul, mladý muž znetvořený napalmem ve válce ve Vietnamu. Sice přežil, domů se ale vrátil těžce zraněn a zohaven. 

Kemmy, malý osiřelý a vystrašený aboriginský kluk. Oběť doby, nevinné dítě, které trpělo jen proto, že se narodilo jako domorodec v nesprávné době.

   

 

Jde o dojemný příběh o sebelítostivém sobectví, které člověku brání vnímat cizí utrpení.

Brenda, Paul, Kemmy, tři lidé ze zcela odlišných prostředí, které jakási shoda náhod svede dohromady.

Chlapec oběma dospělým posluhuje, aby si zajistil nejnutnější obživu. Přesto, že je s nimi každodenně, nevěnují mu Paul ani Brenda téměř žádnou pozornost, nejsou ochotni zabývat se životní situací barevného dítěte. Ne že by byli rasisty, jen je každý z nich ponořen do své samoty a vidí jen své trápení.

Oba si uvědomí nedostatek zájmu, citu a odpovědnosti teprve až chlapec vážně onemocní. Teprve potom začnou obětavě bojovat o záchranu jeho života.

 

Autorka se v této knize prostřednictvím hlavních hrdinů věnuje jak vztahům, a to nejen mezi mužem a ženou, tak postavení domorodých obyvatel Austrálie v té době. Ukazuje také hrůzy a následky války.

Paul se ocitl ve Vietnamu v době zuřící války. Nešel tam dobrovolně, ale na přání svého otce. Díky tomuto (pro mě zcela nepochopitelnému) otcovu přání se během jedné chvíle jeho život naprosto změnil. Napalm proměnil hezkého mladého muže, který měl život před sebou, v znetvořeného válečného invalidu, který tak přišel o vše, o svou lásku, práci a vlastně i o rodinu.

  

 

Proč vlastně tenkrát USA napadly Vietnam? Kolik lidských životů tam skončilo? Je naprosto lhostejné, zda šlo o oběti na straně Vietnamu, nebo agresorů. Pardon, těch, kteří pouze chtěli do Vietnamu přivézt demokracii, abych použila slova jedné postavy románu. Stáli o to ale vůbec obyvatelé napadeného státu? Autorka se zamýšlí i nad tím, zda napadené nebo tzv. „demokratizované“ státy vůbec chtějí změnu. Proč by si nemohli ve své zemi žít svým stylem života? Žádal tenkrát Vietnam některý z jiných států o jakoukoliv pomoc?

   

 

Kéž by to, že nevinní lidé umírají ve válkách, bylo už pouze z rodu fikce, tedy ukryto do románových nebo filmových příběhů!

Když ale sleduji dění ve světě vidím, že bohužel jde stále o přání, které spadá do kategorie těch nesplnitelných. Lidstvo, resp. mocní této stále ještě krásné planety Země, jsou bohužel nepoučitelní (nebo nenasytní?!).

K této útlé knize se stále aktuálním poselstvím, jsem se vrátila právě nyní, v době ANZAC DAY. Připomenu, že to je den, který připomíná všechny vojáky Austrálie a Nového Zélandu, kteří sloužili a zahynuli ve všech válkách a válečných konfliktech (více např. ANZAC Day cheesecake).