V Opeře aneb interiér Sydney Opera House

Jedním z nejznámějších architektonických symbolů Austrálie je Sydney Opera House.

 
Slavná budova má deset střech (viz Bílé střechy Sydney Opera House se majestátně klenou nad zálivem). Nejvyšší z nich je 67 metrů nad hladinou moře. Dalo by se říci, že je vysoká jako dvaceti dvou podlažní budova.

Exteriér Opery zná snad celý svět. Jak to ale vypadá uvnitř?

Sydney Opera House je moderní budova, která v sobě ukrývá pět divadelních sálů, z nichž dva jsou operní a další tři se věnují i činohře: Joan Sutherland Theatre (dříve Opera Theatre), Concert Hall, Drama Theatre, The Studio a Playhouse.

Mimo to zde najdeme výstavní síň, nahrávací studio, knihovnu, obchody se suvenýry, bary i restaurace.



Vzhledem k tomu, že jde o stavbu novodobou, nečekejte žádné zlacené sloupy a jinou velkolepou výzdobu, jakou známe např. z Národního či Vinohradského divadla.



Impozantní vzhled Opery, jak známo, nebyl právě nejlevnější. Hodně nákladný je ale i provoz budovy. Údajně spotřebuje tolik elektřiny jako sídliště s 25 000 obyvateli. Mimochodem elektřinu rozvádí 645 kilometrů kabelů!

Ročně se musí vyměnit přibližně 15 500 žárovek.

Sydney Opera House se chladí pomocí mořské vody odebírané přímo z přístavu. Systém cirkuluje studenou vodu z přístavu přes 35 kilometrů trubek, které napájejí topení i klimatizaci v budově.

Operní sál má celkem 1 507 sedadel, v koncertním jich je 2 679.

V koncertním sále jsou umístěny největší mechanické varhany na světě, které mají celkem 10 154 píšťal.

Playhouse byl původně používán jako kino.

„Veselá historka z podia" se odehrála během představení opery Boris Godunov. V tomto nastudování vystupovala živá kuřata a jedno z nich asi hraní moc nebavilo, a tak opustilo jeviště a … a přistálo na hlavě violoncellisty. Proto byla v sále Joan Sutherland nainstalována nad orchestrem síť.



V Sydney Opera House pracuje 652 zaměstnanců.

Každý rok Operu navštíví více než 10,9 milionu lidí.

Přemýšlím, kolikrát jsem v Opeře vlastně byla. Tedy jako divák. Myslím, že to bylo šestkrát. Prvním představením, které jsem tam viděla, byl balet Spartakus.



Vyjmenovat všechny účinkující, kteří stáli na jevištích Opery, by bylo složité. Vůbec si neumím představit, kolik stránek by takový seznam měl!

Určitě zmíním rok 1974, kdy poprvé vystupovala v divadelním sále, který byl po ní později pojmenován, Joan Sutherland, největší australská operní hvězda. Mimochodem, jejím pěveckým partnerem často býval Luciano Pavarotti. Oba společně v Sydney Opera House vystoupili v roce 1983.

V roce 1978 to byla kupříkladu Ella Fitzgerald.

Když zabrousím do světa populární hudby, vyberu opravdu jen namátkou: Olivia Newton-John, Nick Cave, Sting, The Cure, Bob Dylan, …

Kde mám všechny operní hvězdy, orchestry, dirigenty, primabaleríny a vůbec umělce ze světa tanečního umění? Co činohra?!



Sydney Opera House je pro veřejnost otevřená 363 dní v roce. Zavřeno je pouze na Vánoce (25.12.) a o Velikonocích na Velký pátek.


Foto z knihy Austrálie, místa a historie, Marco Moretti

Sydney Opera House je moderní budova. Tady mi vlastně nevadí, když nastudování hry má trochu netradiční scénu či kostýmy. V tom prostoru to totiž vůbec nepůsobí rušivě. Naštěstí jsem tam ale neviděla žádné šílené extravagantní úlety.



Dovnitř do Opery můžeme buď po impozantním schodišti, známém z fotografií, nebo vchodem, který je pod ním.



Z obou vchodů se dostaneme do vestibulu, kde jsou pokladny, posezení, kavárna, obchod se suvenýry. To vše můžeme navštívit kdykoliv, aniž bychom šli za kulturou.



Dále nás už ale bez platné vstupenky nepustí.

Joan Sutherland Theatre, děkovačka The Magic Flute.



Interiér Opery nemá výzdobu, jakou známe z historických evropských divadel. Rozhodně ale má své kouzlo.

Sydney Opera House je jiná, je svá, je jedinečná! Není divu, že byla v roce 2007 zapsána na seznam světového dědictví UNESCO.