Také klokani mají svůj den. World Kangaroo Day!

Věděli jste, že také klokani mají svůj den? Ten se slaví každý rok vždy 24. října jako World Kangaroo Day, tedy Světový den klokanů.

Připomenu, že slovo „kangaroo" pochází z Guugu Yimithirr slova gangurru. Poprvé bylo zaznamenáno pojmenování tohoto jedinečného živočicha jako „Kangooroo" nebo „Kanguru" 4. srpna 1770 kapitánem Jamesem Cookem na břehu řeky Endeavour. Podle legendy při prozkoumávání této oblasti narazili kapitán Cook a přírodovědec sir Joseph Banks na neznámé zvíře. Zeptali se domorodce, jak se živočich jmenuje. Odpovědí bylo, „kangaroo", což znamenalo „Nerozumím ti". Cook ale odpověď považoval za sdělení jména neznámého zvířete (viz také Gangurru, Kangaroo nebo hezky česky klokan, klokánek).

Klokani jsou pro domorodé obyvatele kulturně a duchovně významní. Klokan je často zobrazován na skalních malbách, které mohou být staré desítky tisíc let.


Foto z knihy A Big Country

Klokani mají krátké přední a silné zadní nohy. Jsou to vlastně asi jediní velcí živočichové, kteří se pohybují skákáním. Největší klokani dokážou překonat jedním skokem i 8 metrů. My bychom museli udělat přibližně 10 kroků, abychom urazili stejnou vzdálenost.

Silný ocas jim slouží jako kormidlo pro udržení rovnováhu při skákání. Jejich ocas je dokonce natolik silný, že při „boxování" unese celou tělesnou váhu klokana, který zvedne obě zadní nohy, aby mohl soupeře nakopnout.



Vzhledem ke svým dlouhým nohám a velkému ocasu nemohou klokani chodit ani skákat pozpátku. To je jeden z důvodů, proč se klokan objevuje na australském státním znaku. Reprezentuje národ, který se posouvá stále kupředu.



Samci klokana se říká „a boomer". Samici „a flier".

Klokaní mládě se jmenuje „Joey". Při narození váží méně něž dva gramy a má velikost asi jako fazolka! Poté, co se narodí, vyšplhá po matčině srsti do vaku, kde roste dalších šest měsíců. Teprve potom se „vynoří" ven, aby pozdravilo svět.

Takto klokaní maminku s vykukujícím klokánkem zachytil svým fotoaparátem Steve Parish (Steve Parish aneb krásy Austrálie fotoobjektivem).



Největší z rodiny klokanů je Klokan rudý. Je vyšší než člověk a může vážit 85 kg. Je to největší vačnatec na světě.

Většina klokanů stojí svými extra velkými zadními nohami na zemi. Ale stromoví klokani tráví dny v korunách stromů a jejich dlouhý ocas jim pomáhá přeskakovat z větve na větev.

Existuje více než 40 druhů klokanů. Těm menším se obvykle říká „Wallabies". Pro ukázku jsem poskládala pár obrázků z knih Steva Parishe A Souvenir of Australian Wildlife a First Field Guide to Australian Mammals a z karet Aussie Animals.



Klokani jsou společenští tvorové a žijí ve skupinách zvaných jako mobs, troops nebo courts. Mezi sebou komunikují nejrůznějšími způsoby, včetně dotyku nosem, dupáním zadníma nohama nebo jakýmsi vrčením. Klokaní máma pro přivolání svého mláděte vydává cvakavé nebo kvokající zvuky.



Existují desítky druhů klokanů a wallabies, od klidně i dvoumetrového klokana rudého až po pižmového krysího klokánka, jehož drobné tělíčko je menší než králík.

Jedno je ale jisté. Všichni jsou vyloženě roztomilí.
Nemusím asi dodávat, že mě si klokani naprosto získali.

Klokani si svůj světový den rozhodně zaslouží. Více informací včetně těch, jak Světový den klokanů oslavit, najdete na World Kangaroo Day.

Happy World Kangaroo Day!