Léto s Austrálií nebo v Austrálii?!

Léto v Austrálii nebo s Austrálii? Obojí má něco do sebe. Pro mě je rozhodně tou lepší variantou léto v Austrálii. Když počasí přeje a je pravé australské léto, tak to je skutečně paráda! Slunce, horko, blankytně modré nebe, zlaté pláže, pikniky, BBQ, …

 
Léto, alespoň pro mě, je krásné vždy a všude. A jedno skvělé léto s Austrálií mi nadělil letošní rok. Vlastně nejen léto, protože po dlouhé nucené pauze mi nevlídnou zimu zpříjemnila návštěva mých nejlepších přátel, kteří po třech letech konečně zase mohli přiletět. Společné chvíle jsme si parádně užili a já mám navíc díky nim také doplněnou zásobu Vegemitu.

Přišlo jaro a s ním další, tentokrát zcela nečekané setkání s Austrálií. V budově bývalé banky v Místku se konala výstava kreseb architekta Davida Vávry. Vydala jsem se na vernisáž, která se konala 29. května, a tam na mě čekalo překvapení: Sydney Opera House, vinice pana Chromého (viz Tasmánské víno s českým přívlastkem) a další australské reálie na kresbách Davida Vávry.



O další, v tomto případě jen nepřímé setkání s Austrálií, se zasloužila má oblíbená australská zpěvačka Delta Goodrem a její letošní evropské turné. Sice Česká republika není jeho součástí, ale v Praze Delta 21. června vystoupila na Prague Rock. Bohužel toto její jediné pražské vystoupení mě minulo a „nepotkaly jsme se" ani při jejich toulkách Prahou.



Do České republiky zavítal také Russel Crowe, který se stal hlavní hvězdou Filmového festivalu v Karlových Varech.

Přemýšlím, kolik australských filmových tvůrců v průběhu konání festivalu vlastně ve Varech bylo? Russell Crowe (2023), Geoffrey Rush (2022), Ben Mendelsohn (2015), Mel Gibson (2014). To jistě není úplný výčet. V knize 25 ročníků MFF Karlovy Vary jsem objevila informaci o účasti australského dokumentaristy E. Allisona na VII. ročníku festivalu, tedy v roce 1952.

Ten letošní, 57. ročník, byl ve znamení Gladiátora. Nebo snad Robina Hooda či Javerta? To jsem jen namátkou vyjmenovala pár postav, které Russell Crowe ve filmech ztvárnil. Nevím, který z těch a mnoha dalších filmů je tím mým nejoblíbenějším. Možná mě nejvíce zasáhl film The Water Diviner (Cesta naděje), který byl uveden myslím v roce 2015 také na Febio Festu.



V letošním roce se Russel svým fanouškům jak v Austrálii, tak i v Evropě představil jako zpěvák. Svým programem nazvaným Indoor Garden Party zahájil také karlovarský festival.

Deltu ani Russella jsem bohužel neměla možnost vidět na vlastní oči. Ale …

Třešničkou na tomto australském dortu bylo osobní setkání s australskou spisovatelkou, kterou je Tanya Heaslip.

Při přípravě materiálu pro článek o School of the Air (viz Distanční výuka aneb jak se učí australské děti, které žijí v odlehlých končinách Austrálie) jsem zcela náhodně objevila knihu An Alice Girl a její autorku Tanyu Heaslip. Napsala jsem ji, ona odpověděla a tím vlastně začalo, snad smím říct, naše emailové přátelství.



Věřte – nevěřte, Tanya se mi ozvala, že s manželem budou na konci června v Praze a že bychom se tedy mohli setkat. Dodávat, že jsem nadšeně souhlasila snad není potřeba.

Připomenu, že Tanya je autorkou tří autobiografických knih.

Ve své druhé knize, Alice to Prague, Tanya vypráví o své dobrodružné cestě do Evropy a životě v České republice. Tanya v roce 1994 opustila domov v Austrálii a vydala se, navzdory obavám rodiny a přátel, do neznámé vzdálené evropské země. Přijela bez jakýchkoliv pedagogických zkušeností a stala se učitelkou angličtiny.  Žila ve městě, o kterém nikdy předtím neslyšela, a kde, jak brzy na vlastní kůži zjistila, jsou zimy mrazivé a teploty klesají pod nulu. V dětství Tanya často snila o Evropě. Svůj sen si splnila. Česká republika v těchto snech ale vůbec nebyla. Jenže, jak už to bývá, život nám přináší nejedno překvapení a dobrodružství. A tak se dívka z Alice ocitla v Praze a stala se učitelkou. Její „šéfovou" byla Anne, která pro změnu zase pochází z nádherného Skotska.

No a tím se pomalu dostávám od knihy Alice to Prague zpět k mému pražskému setkání s Tanyou. Vzhledem k nabitému programu spojila Tanya setkání s dávnou kamarádkou, již zmíněnou Aničkou, s tím se mnou.

Praha, Obecní dům, krásný letní červnový den a já mám to štěstí a potkávám se s Tanyou, autorkou a hlavní hrdinkou v jedné osobě a také s jejím manželem Stevem. A to není vše. Jako bonus mě Tanya seznámila s Aničkou, svou přítelkyní a současně jednou z hrdinek knihy Alice to Prague. No není to úžasné?!



Příjemné posezení s milými lidmi vždy tak utíká! Probrali jsme toho docela dost. Od mých zážitků z Austrálie, po Tanyi a Aničky vzpomínky na školní léta, …. Témat byla spousta. Čas, jako vždy ale neskutečně rychle ubíhal, a tak se stalo, že jsem se Tanyi zapomněla zeptat třeba na to, zda si s sebou do Evropy vzala Vegemite?! Na můj emailový dotaz, který ji zjevně dost pobavil, reagovala takto:

„Hahaha yes I did take a jar of Vegemite with me to Prague back in 1994! Of course I did!"

Četla jsem dvě Tanyi knihy, An Alice Girl a Alice to Prague. Jde o velmi poutavě vyprávěné osobní vzpomínky. Je škoda, že ani jedna z nich zatím nebyla přeložena do češtiny.

Určitě se k nim vrátím, proto už jen doplním, že první z tria knih, tedy An Alice Girl, je Tanyi vzpomínání na dětství (viz Příběh jednoho zatoulaného vánočního dárku), které doplňují úžasné fotografie. Můj exemplář už zdobí také osobní věnování samotné autorky.

Věřím, že si Tanya a Steve užili všechna setkání a místa Evropy a České republiky, která při svém krátkém pobytu stihli navštívit. Program měli vážně hodně nabitý. Velmi si vážím toho, že se do něj vešlo i setkání se mnou. Za to jim oběma a vlastně také Aničce moc děkuji.

Dear Tanya, Steve and Anne, thank you so much for an amazing meeting.

K létu ve znamení Aussie samozřejmě patří BBQ neboli Barbie (viz Není angličtina jako angličtina aneb Aussie English Lesson No 1). Pokud počasí dovolí, koná se i takovéto pomyslné setkání s Austrálii.



V mém létu s Austrálií nechybí ani už tradiční výstava fotografií v KafKafe v Místku. Jaké je letošní téma? Rok 2023 se nese ve znamení jedné skutečně světoznámé oslavenkyně.



Ano, mám na mysli Sydney Opera House.



Kdo občas na můj aussie blog koukne ví, že výstavy doprovází, také už tradičně, řada vtipných zážitků. Pevně věřím, doufám, přeju si, aby letos žádná z fotek neměla pomyslná křídla a neletěla k zemi.

Ovšem veselá historka nechybí. Veselá nebo záhadná?! Vůbec tomu nerozumím. Vystavující předchůdce, malíř pan Ivo Novák, malinko pozměnil řetízky, na kterých jsou obrazy zavěšeny. Hezky jsem si je spočítala, abych věděla, kolik fotografií budu potřebovat. Nevím, jaký šotek zapůsobil na můj zrak či matematické schopnosti. Zkrátka jsem si nějak záhadně zafixovala v paměti, že jedna část kavárny = 8 obrazů, druhá část taktéž.

Ale ouha, tolik rámečků nemám. Takže jsem doma sundala pár obrázků ze zdi a připravila další fotografie s Operou. Zkrátka změny a hledání variant rozvěšení, … Doma na malém prostoru stejně vše vypadá jinak než potom v reálu.

Týden před instalací jsem se ještě dostala do kavárny. Aha!!! Co to vidím? Nešálí mě zrak?! Vždyť obrazů na zdi je 6 a 6. Kde jsem přišla na 8 a 8 vůbec netuším.

Lepší je mít připraveno více fotografií, takže „no worries". Zdá se, že už tradičně musí být výstava doplněna o méně či více veselou historku.

Stejně mi ale pořád vrtá hlavou, kdo a proč mi vsugeroval, že těch obrázků letos musím mít více?! Tajně doufám, že touto matematickou záhadou nebo snad jakýmsi zrakovým klamem jsou všechny „veselé" příhody letošní výstavy vyčerpány!



V místecké kavárně KafKafe se tedy od 6.sprna do 16. září 2023 mlsá „Pod Operou". Nebo snad „U Opery"?!



Ať už pod Operou nebo u Opery, v Čechách nebo v Austrálii, léto je LÉTO!

Ačkoliv nebo právě proto, že letošní léto, co se počasí týče, moc krásné není, vzpomněla jsem si na film Rozmarné léto a napadla mě parafráze slavné hlášky:

Australský způsob léta zdá se mi poněkud šťastným!