Modrá je dobrá

Takové modré nebe! To je něco! A když se nebeská modř setká s modrou hladinou oceánu, vznikne jedinečné umělecké dílo. To potom stačí pohodlně se usadit a kochat tou nádherou.

 


Navzdory nekonečnému modrému oceánu či modré obloze nad námi je ale prý modrá barva v přírodě vzácná. Vysvětlení nejdeme ve světě chemie a fyziky. Kupříkladu u rostlin je modrá dosažena smícháním přirozeně se vyskytujících pigmentů. Je to zkrátka věda, a to raději přenechám povolanějším.

Modrá je tedy v říši zvířat a rostlin vzácná. Neznamená to ale, že ji tam nenajdeme.

Co taková sojka? Ta má přece modrá pírka! Vida, ptačí říše! Minimálně někteří papoušci se určitě pyšní modrými peříčky.

Kouzelný Lorikeet tedy Lori je jedním z nejbarevnějších druhů papoušků na světě. Jedna výrazná barva vedle druhé, včetně té modré, zdobí jeho „peříčkový" kabátek.

V Austrálii je Lori poměrně rozšířeným druhem. Je obyvatelem jak divoké přírody, tak i rušných měst.

Živí se nektarem květů a také ovocem. Klidně si pro něco dobrého přijde i na okenní parapet.



Kromě papoušků připomenu mého oblíbence, maličkého „modrého" ptáčka, který se jmenuje Fairy-Wren (viz Maličký pohádkový ptáček, to je fairy-wren).



Modrá barva je symbolem harmonie a klidu. Ovšem v přírodě může někdy představovat i nebezpečí. Kdo zná bluebottles ten ví, že není nic příjemného, když vás tahle mořská potvůrka žahne.



Bluebottle se v letních měsících běžně vyskytuje na východním pobřeží Austrálie a během podzimu a zimy v jižní části Západní Austrálie.

Je častým a zároveň nevítaným letním návštěvníkem pláží také v Sydney. Takto se bluebottles „vyrojily" na Coogee beach.



Jak říká odborná literatura, Bluebottle patří do řádu Trubýši (Siphonophora). Jde o řád mořských polypovců, kteří tvoří kolonie. Kolonii pojí dohromady tzv. centrální stvol (coenosac). Na vrcholu se nachází vzdušný vak (pneumatofor), který vstřebáváním či vylučováním vzduchu umožňuje stoupání či klesání kolonie ve vodě. Pod pneumatoforem jsou plovací medúzoidy (nektofory).

To je úplná věda! Jisté je, že jde o dravé „potvůrky". Svou kořist ochromují nebo usmrcují svými žahavými buňkami. Díky svému jedu mohou být nebezpečné i člověku.

K Austrálii neodmyslitelně patří ještěrky. A že jich tam je!


Foto z knihy A Souvenir of Australian Wildlife, Steve Parish

Nevím ale, kolik z nich se pyšní modrým šatem. Napadla mě jedna taková docela roztomilá ještěrka, která se jmenuje Blue-Tongue Lizard. Jak jméno prozrazuje, modrá není ona sama, ale její jazyk.


Foto z knihy Austrálie, země a život

Jak naznačuje pojmenování, tedy Blue-Tongue Lizards nebo skinks (česky Skinkové), jejich výrazným znakem je velký modrý jazyk. Ten slouží jako prostředek varování potenciálním nepřátelům. Typ predátora (tedy hrozby), určí intenzitu barvy přítomné v jazyce. Ještěrka pro lovení kořisti dokáže svůj modrý jazyk také deformovat a vytvářet hustý hlen.

Ve srovnání s ostatními ještěrkami jsou poměrně plaché. Díky kratším končetinám také výrazně pomalejší. Živí se nejrůznějším hmyzem, plži, květy, ovocem a bobulemi.

Blue-Tongue Lizard se dožívá dvaceti i více let.

Není agresivní a prý se dá snadno ochočit. V případě, že se cítí ohrožena, ale může kousnout, což díky silné čelisti a zubům bývá docela bolestivé.



Od plazů hurá do světa hmyzu. Motýli, ale také vážky či brouci! Tady by modrá mohla být docela hojně zastoupená.

Slyšeli jste o modrých včelách? Já jsem o jejich existenci neměla tušení. Dostal se ke mně článek s názvem „Už jste viděli modré včely? Australané je milují. Jejich příbuzné můžete spatřit i u nás", který vyšel na webu svetcestovatele.

Jedná se o včely Amegilla cingulata, což je druh modropásé včely, která pochází z Austrálie. Od našich známých včel medonosných se ale v některých věcech liší.



Modré včely sice také mají žihadla, ale nebývají agresivní. Jedná se o samotářské jedince. Nežijí v úlech, ale svá hnízda si hloubí v zemi. Neprodukují med.

Včelky, a ty modré nejsou výjimkou, mají, bohužel, velmi krátký život. Australské modré včely žijí asi 40 dní.

Charakteristická je pro ně barva, resp. modré pruhy. Sameček má pruhů pět, samička čtyři.

Modré včely žijí i ve městech, ale běžně k vidění nebývají.

Keř, který zrovna opylovávají, bychom prý poznali po sluchu a už z dálky. Tyto včely totiž používají silné vibrace k uvolňování pylu. Keře tak doslova drnčí.

V Austrálii se modré včelky zaslouží o opylování asi 30 procent rostlin. Většinu nektaru sbírají z modrých květů.


Foto: Chiswick Chap, Wikipedia.org

Modrá včelka, tedy modrá květina. Vida, krásný oslí můstek pro objevování modré barvy v říši rostlin!

Květy stromů, keřů a květin, to je pestrá hra barev. Prý mezi zhruba 300 000 kvetoucími druhy rostlin na světě je těch s modrými květy méně než 10 %.

Ale modré kytičky jsou! Modrá je přece pomněnka! Nebo chrpa. Takový modřenec má modrou i ve svém pojmenování. Nebo len, hortensie, maceška, kosatec, hořec, …



Kvetou rostliny Austrálie modře? Bottlebrush, Wattle, Kangaroo Paw, eukalypty, … Hm, zatím modrá nikde. Vypadá to, že vede červená, růžová, žlutá, bílá, ….

Zdá se, že modrá v této konkurenci nemá šanci. Modré australské včelky se ale přece zaměřují na modře kvetoucí rostliny. Tak tam nějaké být musí!

Tyto dvě krásné kytičky na fotografii S. Parishe jsou modré. Jednou z nich je Great Sun-orchid. Tou druhou je půvabný Morning Iris.


Foto z knihy Discovering Australian Wildflowers, Steve Parish

Great Sun-orchid je druh orchideje, který je endemitem v jihovýchodní Austrálii. Je to hlíznatá, vytrvalá rostlina. Na dlouhém stonku má šest a více bleděmodrých, tmavě modrých nebo fialových květů s tmavšími žilkami.

Druhá rostlinka na fotografii patří do roku Orthrosanthus, což je rod kvetoucích rostlin z čeledi Iridaceae, který byl poprvé popsán jako rod v roce 1827. Pochází z Austrálie, Mexika, Střední a Jižní Ameriky. Rodové jméno je odvozeno z řeckých slov orthros, což znamená ráno, a antos, tedy květ. Morning Iris.

Záplava modré v ulicích jarní Sydney. To jsou rozkvetlé Jacarandy.

Jsou ale květy jacarandy modré nebo růžovo-fialové? Dočetla jsem se, že barvu květů ovlivňuje kyselost půdy. Na kyselém podloží jsou růžovější, na zásaditém více do modra.

Jacaranda ale nepochází z Austrálie. Jejím domovem je Střední a Jižní Amerika. Název má původ v jihoamerickém jazyce Guarani a znamená vonný. V Austrálii patří jacaranda k velmi oblíbeným a rozšířeným stromům. Roste zde už více než 150 let.

Australské jaro je ve znamení jejich nádherných květů.



Ptáci, ryby a mořské potvůrky, plazi, hmyz, květiny. Vybrala jsem namátkou jen některé. Dalo by se říct, že jsem volila na první dobrou. Tedy ty, co mě jako první napadly v souvislosti s modrou barvou.

Ačkoliv je modrá v přírodě vzácná, tak rostlin a živočichů, které zdobí je mnohem, mnohem více.



Nezmínila jsem žraloka modrého! Z tajemného podmořského světa jsem vlastně vybrala jen potvůrku „zlobivou", žahavou. Přitom život hluboko pod hladinou oceánů hraje zářivými barvami a modrá v žádném případě nechybí.


Foto z knihy a diáře S. Parishe

Modrá barva je považována za barvu klidu, harmonie a stability. V přírodě je, jak jsem už zmínila, prý vzácná. Ve středověké Evropě byl ultramarin, zářivě modrý pigment, dokonce stejně vzácný jako zlato

Modrá je zkrátka dobrá, krásná a vzácná.

Vzácná a jedinečná stejně jako je vzácná a jedinečná naše modrá planeta, na které žijeme.

Foto: Arek Socha, Pixabay