Bílá peříčka a žlutý hřebínek. Kdopak to je?
Jeden ze zástupců početné rodiny papoušků kakadu, tedy The sulphur-crested cockatoo (Cacatua galerita, kakadu zlato-chocholatý). Jak jeho český název napovídá, na hlavě má široký žlutý hřebínek. Jinak je jeho peří bílé, jen na spodní strana křídel a ocasu má žlutý nádech.
Je podobný kakadu bílému, jehož hlavu zdobí bílý hřebínek.
Kakadu má mohutný černý zobák. Kolem očiček lehce namodralé okruží a černou duhovku. Papouščí odborníci říkají, že samičku od samce je možné rozlišit právě podle oční duhovky. Samička ji má spíše červeno-hnědou a také je o něco menší. Např kakadu bílý i ten krásně zlato-chocholatý dosahuje velikosti až 50 cm. Zkrátka žádný papouščí trpaslíček to není.
Proč ale tohoto bílého křiklouna složitě popisovat?! Myslím, že je všem dobře známý.
Kakadu zlato-chocholatý (nebo jeho bílý bratranec) je velký papoušek z čeledi kakaduovitých. To je společenství velmi početné a rozmanité kam patří také kakadu přilbový, růžolící, růžový, alba, černý, hnědohlavý, havraní, … Do této rodiny patří dokonce také korela chocholatá, což je běžný ptáček žijící po celé Austrálii.
Vůbec rodina papoušků je velmi pestrá a k Austrálii neodmyslitelně patří. Ty možná nejznámější zástupce představuje v jedné ze svých úžasných knih fotograf Steve Parish.
Foto z knihy A Souvenir of Australian Wildlife, Steve Parish
Do čeledi kakaduovití jsou řazeni papoušci, kteří obývají Austrálii, Indonésii, Oceánii a Filipíny. Ve volné přírodě žijí v deštných pralesích nebo lesních porostech.
Nejmenším zástupcem je korela chocholatá (váží 70 až 120 g) a tím největším je kakadu arový, který může dosáhnout hmotnosti až 1 kg.
Jejich typickým znakem je krásná ozdoba hlavy, chocholka nebo chcete-li hřebínek. Kakadu jej zvedne a rozevře buď když je znepokojený nebo naopak nadšený. A odhaduji, že také když se chce předvádět.
Foto z knihy A Souvenir of Australian Wildlife, Steve Parish
Kakadu jsou obecně velmi společenští ptáci. Ve volné přírodě vytvářejí skutečně velmi početná hejna, která opouštějí jen v době hnízdění. Kakadu hnízdí v dutinách stromů. Samice snáší 2 až 3 vejce, na kterých sedí asi 28 dní. Mláďata vylétají přibližně 80. den.
Kakadu občas do svého jídelníčku zařadí i nějaký ten hmyz. Jeho potrava je ale přece jen převážně rostlinná, zejména jde o nejrůznější semena a plody.
Papoušci kakadu dovedou být velmi hluční. Jen jediný kakadu dokáže vytvořit pořádný randál. Co teprve celé velké hejno!
Australané o tom vědí své. Věřte, že brzy ráno je jejich ohlušující křik budík nad budíky!
Jenže když se vám potom takto roztomile předvádí, jako na předchozí i této fotografii (obě jsou pořízeny v Sydney na Coogee), tak mu ten „budíček" odpustíte.
Člověk rád chová nejrůznější zvířata jako své domácí mazlíčky. A papoušci rozhodně nejsou výjimkou. Zřejmě nejpopulárnějším je korela chocholatá.
K oblíbeným druhům patří právě i kakadu. Daří se i odchov mláďat. V období hnízdění ale může být velmi agresivní, a to jak vůči chovateli, tak i vůči svému partnerovi.
Kakadu bílý je považován za nejpřítulnějšího z papoušků. Ochočený kakadu bílý si ke svému majiteli vytvoří velmi silné citové pouto. Někdy dokonce tak silné, že jej považuje za svého partnera. Koho si jednou oblíbí, toho zbožňuje po celý život.
Jenže jak je milý a mazlivý, tak je také ale neskutečně hlučný. Jeho opravdu velmi hlasité vřeštění nezadrží ani ty nejsilnější zdi.
Kakadu je, jako ostatně mnoho velkých druhů papoušků, dlouhověký společník. Na to je potřeba myslet, pokud uvažujete o chovu papouška. Protože jestli jej neporazí nemoc, je pravděpodobné, že vám kakadu bude dělat společnost po celý život a dost možná jej ještě budou muset opatrovat vaši potomci.
Kakadu je velmi inteligentní a učenlivý.
Ruku v ruce s inteligencí jde jeho zručnost a obratnost. Kakadu umí používat i nástroje. Hravě si otevře kouskem větvičky i tu nejdůmyslnější západku klece. Ani si neumím představit, co potom dokáže vymyslet a způsobit v domácnosti! Obávám se, že žádná dvířka a šuplíky pro něj nejsou překážkou. Tento milý domácí mazlíček svým silným zobákem umí napáchat neuvěřitelné škody. Ve volné přírodě má k dispozici větve stromů. Doma je tedy nutné jim poskytnout dostatek dřevěných „hraček“. Jinak se vyřádí na nábytku.
Foto z knihy A Souvenir of Australian Wildlife, Steve Parish
Do čeledi kakaduovití jsou řazeni papoušci, kteří obývají Austrálii, Indonésii, Oceánii a Filipíny. Ve volné přírodě žijí v deštných pralesích nebo lesních porostech.
Nejmenším zástupcem je korela chocholatá (váží 70 až 120 g) a tím největším je kakadu arový, který může dosáhnout hmotnosti až 1 kg.
Jejich typickým znakem je krásná ozdoba hlavy, chocholka nebo chcete-li hřebínek. Kakadu jej zvedne a rozevře buď když je znepokojený nebo naopak nadšený. A odhaduji, že také když se chce předvádět.
Foto z knihy A Souvenir of Australian Wildlife, Steve Parish
Kakadu jsou obecně velmi společenští ptáci. Ve volné přírodě vytvářejí skutečně velmi početná hejna, která opouštějí jen v době hnízdění. Kakadu hnízdí v dutinách stromů. Samice snáší 2 až 3 vejce, na kterých sedí asi 28 dní. Mláďata vylétají přibližně 80. den.
Kakadu občas do svého jídelníčku zařadí i nějaký ten hmyz. Jeho potrava je ale přece jen převážně rostlinná, zejména jde o nejrůznější semena a plody.
Papoušci kakadu dovedou být velmi hluční. Jen jediný kakadu dokáže vytvořit pořádný randál. Co teprve celé velké hejno!
Australané o tom vědí své. Věřte, že brzy ráno je jejich ohlušující křik budík nad budíky!
Jenže když se vám potom takto roztomile předvádí, jako na předchozí i této fotografii (obě jsou pořízeny v Sydney na Coogee), tak mu ten „budíček" odpustíte.
Člověk rád chová nejrůznější zvířata jako své domácí mazlíčky. A papoušci rozhodně nejsou výjimkou. Zřejmě nejpopulárnějším je korela chocholatá.
K oblíbeným druhům patří právě i kakadu. Daří se i odchov mláďat. V období hnízdění ale může být velmi agresivní, a to jak vůči chovateli, tak i vůči svému partnerovi.
Kakadu bílý je považován za nejpřítulnějšího z papoušků. Ochočený kakadu bílý si ke svému majiteli vytvoří velmi silné citové pouto. Někdy dokonce tak silné, že jej považuje za svého partnera. Koho si jednou oblíbí, toho zbožňuje po celý život.
Jenže jak je milý a mazlivý, tak je také ale neskutečně hlučný. Jeho opravdu velmi hlasité vřeštění nezadrží ani ty nejsilnější zdi.
Kakadu je, jako ostatně mnoho velkých druhů papoušků, dlouhověký společník. Na to je potřeba myslet, pokud uvažujete o chovu papouška. Protože jestli jej neporazí nemoc, je pravděpodobné, že vám kakadu bude dělat společnost po celý život a dost možná jej ještě budou muset opatrovat vaši potomci.
Kakadu je velmi inteligentní a učenlivý.
Ruku v ruce s inteligencí jde jeho zručnost a obratnost. Kakadu umí používat i nástroje. Hravě si otevře kouskem větvičky i tu nejdůmyslnější západku klece. Ani si neumím představit, co potom dokáže vymyslet a způsobit v domácnosti! Obávám se, že žádná dvířka a šuplíky pro něj nejsou překážkou. Tento milý domácí mazlíček svým silným zobákem umí napáchat neuvěřitelné škody. Ve volné přírodě má k dispozici větve stromů. Doma je tedy nutné jim poskytnout dostatek dřevěných „hraček“. Jinak se vyřádí na nábytku.
Kakadu je úžasným imitátorem. Napodobit nejrůznější zvuky a melodie pro něj není žádný problém. Naučí se i dost slov, ale kvalit v mluvení třeba takového žaka nedosáhne. Mnohem více než k mluvení inklinuje k různým trikům a akrobatickým číslům. Je neuvěřitelně mrštný.
Mít jej jako svého domácího mazlíčka je asi krásné. Ale moci jej pozorovat v jeho přirozeném prostředí, tak to je nádhera!
Našla jsem ještě pár zajímavostí ze života tohoto jedinečného tvora:
Major Mitchel Cockatoo je jediný kakadu s pestrobarevným hřebenem. Ostatní mají svou ozdobu hlavy jednobarevnou.
Slovo „cockatoo" prý pochází z malajštiny a znamená „grip" (uchopit, stisknout, sevřít).
Kakadu mají velmi silný zobák.
Ze všech papoušků se nejvyššího věku dožívají právě kakadu. Průměrně je to asi 80 let! A kakadu zlatochocholatý dokonce snad až 119 let.
Papoušci kakadu jsou velmi inteligentní a zruční a umí používat také nástroje. Já bych dodala, z vlastní zkušenosti, že mají i smysl pro humor a jsou trošku škodolibí, viz Rošťák se smyslem pro humor.
Právě v tomto článku jsem už zmiňovala toho zdravícího a předvádějícího se kakadu. On i jeho kámoš skutečně halekali to své „hello" okamžitě jen co zahlédli nového příchozího, tedy svou novou oběť. Každý totiž od pokladny hned, jen co je spatří nebo zaslechne, míří k jejich kleci. Taky jsem jim naletěla. Kdo odolá zdvořilému pozdravu veselého kakadu?! Já ne. Při každé návštěvě Birdland Animal Park jsem od vchodu hned mířila pozdravit se s papouščím uvítacím výborem. Ovšem jen jsem k nim došla a začala natáčet tak … No, uvidíte sami.
Papoušci kakadu jsou skutečně velmi krásní. A myslím si, že jsou si toho dobře vědomi.
Zmiňovala jsem už, že do této početné rodiny opeřených krasavců patří nejen ten se žlutou chocholkou, tedy The sulphur-crested cockatoo či jeho příbuzný s bílým hřebínkem (White Cockatoo), ale také např růžovo-šedý Galah, Major Mitchell's cockatoo s barevným hřebínkem nebo černý The Red-Tailed Black cockatoo.
Kdyby zadání znělo: „Popiš papouška kakadu výstižně a stručně v jedné nebo dvou větách", stačilo by napsat:
Kakadu je papoušek původem z Austrálie. Jde o početnou, dlouhověkou a velmi hlučnou papouščí rodinku.
Komentáře
Okomentovat