Kdy a jak se začala psát historie výjimečné a nádherné budovy, která zdobí Sydney Harbour?
Významným datem je určitě druhý březen roku 1959. To je totiž den, kdy byla oficiálně zahájena stavba nejslavnější budovy Austrálie, tedy Sydney Opera House.
Možná ale historie Opery sahá až do doby, kdy se zrodila myšlenka postavit v Sydney takovýto kulturní stánek. Nebo je tím začátkem den, kdy vznikl architektonický návrh nebo kdy byl vybrán a schválen. Rozhodně ale den, kdy byla stavba oficiálně zahájena, patří k těm klíčovým.
O myšlence na vybudování uměleckého centra v Sydney se diskutovalo desítky let. Ale až v polovině 50. let 20. století získala tato myšlenka dostatečnou politickou přitažlivost a tím i podporu.
Nápad se konečně mohl změnit v realitu.
Klíčovým iniciátorem a obhájcem výstavby nového operního domu byl anglický skladatel Sir Eugene Goossens. V roce 1947 se přestěhoval do Sydney, kde se stal dirigentem Symfonického orchestru. Goossens okamžitě po příletu do Sydney upozornil na chybějící kulturní zařízení. Jeho ambicí byl koncertní sál pro asi 3 500 diváků, který by měl dokonalou akustiku.
Dalším velmi důležitým obhájcem stavby opery byl politik Joseph Cahill. Brzy poté, co se Cahill stal premiérem New South Wales (rok 1952) slíbil Sydney vybudování operního domu. V roce 1954 pro podporu této myšlenky svolal konferenci.
Následujícího roku, tedy v roce 1955, bylo místem pro navrhovanou budovy opery prohlášeno Tubowgule (dnes Bennelong Point).
Bennelong Point je výčnělek pevniny do přístavu, který je lemován Sydney Cove na západě a Farm Cove v Royal Botanic Garden na východě.
Že Sydney bude mít důstojný kulturní stánek bylo schváleno. Vybráno bylo i místo, kde bude stát.
Jak ale bude taková významná budova vypadat?
Dne 15. února 1956 premiér Cahill vypsal mezinárodní soutěž. Pokyny byly sepsány v 25stránkové brožuře známé jako the Brown Book (Hnědá kniha). Její součástí byly černobílé fotografie Bennelong Pointu. Konkurenti se museli do soutěže zaregistrovat zaplacením poplatku 10 australských liber.
Na chvíli se ze Sydney přeneseme do Evropy. Dne 9. dubna 1956 oslavil dánský architekt Jørn Utzon 38. narozeniny. Dozvěděl se o mezinárodní soutěži a ve své kanceláři v Hellenbaeku se pustil do práce na přípravě návrhů. Svých dvanáct kreseb poslal do Sydney až těsně před posledním možným termínem jejich odevzdání.
Foto z knihy Architektura, fascinující příběh nejvýznamnějších staveb světa
A jsme zpět v Sydney. V prosinci roku 1956 byla soutěž ukončena a v lednu 1957 se začal z doručených návrhů vybírat ten nejlepší.
Návrh Jørna Utzona byl označen číslem 218. Byl tedy jedním z posledních z více než 223 přihlášených návrhů, které zaslali architekti z 28 zemí.
Návrh Jørna Utzona byl označen číslem 218. Byl tedy jedním z posledních z více než 223 přihlášených návrhů, které zaslali architekti z 28 zemí.
Kdo byli ti vyvolení, kteří měli možnost posoudit a vybrat ten jeden jediný a nejlepší ze všech doručených návrhů? Kdo na sebe vzal takovou odpovědnost?
O vzhledu nové budovy a tím i Sydney rozhodovali čtyři muži: architekt britského původu, působící na sydneyské univerzitě H. Ingram Ashworth, Angličan Dr. J. Leslie Martin, který pomáhal navrhnout Royal Festival Hall na londýnském South Bank, dále vládní architekt NSW Cobden Parkes a také Eero Saarinen, americký architekt a designér finského původu.
Bohužel neexistuje přesný záznam o tom, jak byl vítězný návrh vybrán.
Často vyprávěnou je historka o tom, jak Saarinen, který promeškal začátek z deseti dnů vyhrazených pro posuzování, vytáhl Utzonův návrh z hromady odmítnutých schémat a vykřikoval, že jde o vítězný návrh.
Tuto verzi ale odmítl Ashworthl a později řekl, že na doktora J. L. Martina udělal Utzonův návrh velký dojem už dávno předtím, než Saarinen dorazil.
Jak to skutečně bylo se dnes už nedozvíme. Hlavní je, že byl vybrán návrh, který zrodil dnešní ikonu města Sydney.
Dne 29. ledna 1957 oznámil premiér Cahill, že vítězem soutěže se stal Design 218 od Jørna Utzona, neznámého osmatřicetiletého Dána z Hellebæku.
Druhá cena byla udělena americkému týmu architektů v čele s J. Marzellu a třetí získali Britové Boissevain a Osmond.
Odhadovalo se, že projekt bude stát 3,5 milionu australských liber.
Než se ale mohlo začít se stavbou budovy Opery, muselo dojít k demolici stávající stavby. Tou byla budova depa.
Na černobílé fotografii, která zachycuje stavbu Harbour Bridge, je vlevo dole vidět Bennelong Point, místo, kde dnes Sydney Opera House stojí.
Na fotografii je ale ještě Fort Macquarie Tram Depot (tramvajové depo), které bylo součástí tramvajové sítě v Sydney. Bylo otevřeno v roce 1902 na místě staré Pevnosti Macquarie a v roce 1958 bylo zbouráno, aby uvolnila místo pro výstavbu budovy Opery v Sydney.
Historie tohoto místa je, jak se zdá velmi zajímavá a stála by za samostatné povídání.
Zpět ale k dění kolem zahájení stavby dnes tak slavné Opery.
Nakonec, jak už je víme, zvítězil návrh dánského architekta J. Utzona.
Deštivého dne 2. března 1959 se shromáždil dav zvědavců, aby přihlížel slavnostnímu ceremoniálu, který znamenal zahájení stavby opery v Sydney.
Jørn Utzon dorazil do Sydney o týden dříve s bronzovou plaketou, kterou premiér NSW Joseph Cahill přišrouboval na určené místo.
Pamětní deska je na schodech k vidění dodnes.
O vzhledu nové budovy a tím i Sydney rozhodovali čtyři muži: architekt britského původu, působící na sydneyské univerzitě H. Ingram Ashworth, Angličan Dr. J. Leslie Martin, který pomáhal navrhnout Royal Festival Hall na londýnském South Bank, dále vládní architekt NSW Cobden Parkes a také Eero Saarinen, americký architekt a designér finského původu.
Bohužel neexistuje přesný záznam o tom, jak byl vítězný návrh vybrán.
Často vyprávěnou je historka o tom, jak Saarinen, který promeškal začátek z deseti dnů vyhrazených pro posuzování, vytáhl Utzonův návrh z hromady odmítnutých schémat a vykřikoval, že jde o vítězný návrh.
Tuto verzi ale odmítl Ashworthl a později řekl, že na doktora J. L. Martina udělal Utzonův návrh velký dojem už dávno předtím, než Saarinen dorazil.
Jak to skutečně bylo se dnes už nedozvíme. Hlavní je, že byl vybrán návrh, který zrodil dnešní ikonu města Sydney.
Dne 29. ledna 1957 oznámil premiér Cahill, že vítězem soutěže se stal Design 218 od Jørna Utzona, neznámého osmatřicetiletého Dána z Hellebæku.
Druhá cena byla udělena americkému týmu architektů v čele s J. Marzellu a třetí získali Britové Boissevain a Osmond.
„Znovu a znovu jsme se vraceli ke studiu těchto kreseb a jsme přesvědčeni, že představují koncept Opery, která je schopná stát se jednou z největších budov světa," napsali čtyři hodnotitelé ve své zprávě. „Vzhledem k samotné originalitě jde jednoznačně o kontroverzní design. O jeho přednostech jsme však naprosto přesvědčeni."
Odhadovalo se, že projekt bude stát 3,5 milionu australských liber.
Než se ale mohlo začít se stavbou budovy Opery, muselo dojít k demolici stávající stavby. Tou byla budova depa.
Na černobílé fotografii, která zachycuje stavbu Harbour Bridge, je vlevo dole vidět Bennelong Point, místo, kde dnes Sydney Opera House stojí.
Na fotografii je ale ještě Fort Macquarie Tram Depot (tramvajové depo), které bylo součástí tramvajové sítě v Sydney. Bylo otevřeno v roce 1902 na místě staré Pevnosti Macquarie a v roce 1958 bylo zbouráno, aby uvolnila místo pro výstavbu budovy Opery v Sydney.
Historie tohoto místa je, jak se zdá velmi zajímavá a stála by za samostatné povídání.
Zpět ale k dění kolem zahájení stavby dnes tak slavné Opery.
Nakonec, jak už je víme, zvítězil návrh dánského architekta J. Utzona.
Deštivého dne 2. března 1959 se shromáždil dav zvědavců, aby přihlížel slavnostnímu ceremoniálu, který znamenal zahájení stavby opery v Sydney.
Jørn Utzon dorazil do Sydney o týden dříve s bronzovou plaketou, kterou premiér NSW Joseph Cahill přišrouboval na určené místo.
Pamětní deska je na schodech k vidění dodnes.
Osmašedesátiletý Cahill, v té době nejdéle sloužící premiér NSW, udělal pro prosazení projektu víc než kdokoli jiný, zejména po roce 1956, kdy sir Eugene Goossens opustil Austrálii.
Cahill strávil dva roky od doby, kdy byly vybrány Utzonovy návrhy, tím, že hájil náklady na stavbu budovy.
"In a young country like ours we ought to be courageous", tedy „V mladé zemi, jako je ta naše, bychom měli být odvážní" – Premiér státu NSW Joseph Cahill
Neznám ostatní návrhy, které byly do soutěže zaslány. A že jich bylo!
Objevila jsem ale článek Seven Sydney Opera House designs that never saw the light of day. Sedm návrhů, které nikdy nespatřily světlo světa, si můžete prohlédnout zde:
Mně tedy dost vyděsila představa, že by některá z těch budov stála na Bennelong Pointu.
Stavba dnes tolik obdivované operní budovy nakonec tedy byla zahájena.
Trvalo ale dlouhých 14 let plných problémů a komplikací, než na místě bývalého tramvajového depa vyrostla tato kráska.
Neumím si Sydney představit bez „bílých" střech budovy Opery, která zdobí přístav a jakoby se vznáší na vlnách oceánu. Vy ano?
Trvalo ale dlouhých 14 let plných problémů a komplikací, než na místě bývalého tramvajového depa vyrostla tato kráska.
Neumím si Sydney představit bez „bílých" střech budovy Opery, která zdobí přístav a jakoby se vznáší na vlnách oceánu. Vy ano?
Komentáře
Okomentovat