Kurz angličtiny? Ale kdepak. Že ne? Co má tedy ježek společného s Austrálií? Vždyť tam nežije a ani nepatří k živočichům, kteří se na australský kontinent dostali spolu s přistěhovalci. Těmi živočichy myslím např. divoké králíky, lišky nebo velbloudy.
Ježek ale určitě v Austrálii úplně neznámým zvířátkem není.
Minimálně australské děti se s ním setkaly díky knížkám a animovaným pohádkám o krtečkovi. Jak známo, krteček měl spoustu zvířecích kamarádů, mezi nimiž nemohl chybět ani ježek. Sama dobře vím, že Krteček čili Little Mole u australských dětí zabodoval. A aby taky ne. Příběhy krtečka a jeho přátel, jak je pro děti připravil pan Zdeněk Miler, jsou kouzelné a oblíbené po celém světě. Vyrostlo na nich už několik generací dětí. Vždyť, jak jsem se dočetla, legendární postavička roztomilého krtečka vznikla už v roce 1956!
V Austrálii sice ježek nežije, ale určitě je tam doma jedno zvířátko, které ježka na první pohled trochu připomíná. Echidna, česky ježura australská. Vida i ten český název je podobný.
Proč je ale hrdinou dnešního povídání právě ježek?
Tato fotografie možná napoví a připomene povídání, ve kterém jsem ježčího hrdinu představila:
Minimálně australské děti se s ním setkaly díky knížkám a animovaným pohádkám o krtečkovi. Jak známo, krteček měl spoustu zvířecích kamarádů, mezi nimiž nemohl chybět ani ježek. Sama dobře vím, že Krteček čili Little Mole u australských dětí zabodoval. A aby taky ne. Příběhy krtečka a jeho přátel, jak je pro děti připravil pan Zdeněk Miler, jsou kouzelné a oblíbené po celém světě. Vyrostlo na nich už několik generací dětí. Vždyť, jak jsem se dočetla, legendární postavička roztomilého krtečka vznikla už v roce 1956!
V Austrálii sice ježek nežije, ale určitě je tam doma jedno zvířátko, které ježka na první pohled trochu připomíná. Echidna, česky ježura australská. Vida i ten český název je podobný.
Proč je ale hrdinou dnešního povídání právě ježek?
Tato fotografie možná napoví a připomene povídání, ve kterém jsem ježčího hrdinu představila:
S novým rokem přichází nový hrdina.
To bylo tak:
Předloni se nám pod spletitým kmenem hortensie usadil ježek. Možná je to právě ta ježčí maminka, která se nám letos i se svými potomky ubytovala v kůlničce. Kdo ví.
Mám zvolit trochu pohádkovější vyprávění? Něco jako: Byla jednou jedna paní Ježková a ta se usadila v malé zahradě pod kmenem staré krásné hortensie.
V zahradě se jí líbilo. V dalším roce ale potřebovala větší a pohodlnější obydlí. Přivedla totiž na svět děťátka.
Ano, tak nějak by mohla začínat ježčí pohádka.
Pravda je, že vloni jednoho myslím srpnového dne jsem na zahradě zahlídla ježka. Uháněl z kůlničky a k mému překvapení něco nesl v tlamičce. „Hurá, opět tady žije. Ale copak to nese?" Vydala jsem se po jeho stopě. A ejhle, asi ježčí maminka, která nesla své ježčí děťátko podobně jako třeba kočky nosí svá koťata. Zřejmě šla své dítko obeznámit s okolím.
Uběhlo pár dní a s nimi přišlo nové zjištění. Malý ježeček není jedináček. Má dva sourozence.
Další dny odhalily, že naše milá paní Ježková má děti čtyři.
To už bylo září téměř u konce. Počasí sice zatím přálo, ale přece jen se blížil podzim. Ježčí rodince bylo potřeba občas přilepšit nějakou dobrůtkou, aby ti mrňouskové hezky vyrostli a byli připraveni na přečkání, tedy přespání, nevlídného zimního období.
Podzim nám tedy přinesl dobu krmení malých ježečků. Paní Ježková se už někdy v říjnu rozhodla, že je nejvyšší čas uložit se k zimnímu spánku. Před tím se ale ujistila, že své děti zanechala v dobrých rukách.
Maminka Ježková se tedy hezky zachumlala do teplého pelíšku. Kolik nám těch dětí vlastně v opatrovnictví zanechala? Už víme, že ne jedno. Ani tři. Dokonce ani čtyři. Nakonec se ukázalo, že máme na starost těch malých bodlinatých darebů rovnou pět!
Pět ježečků, které jsme museli připravit na přezimování!
Probíhalo tedy pravidelné krmení. Podávaná strava jim nejen chutnala, ale také svědčila. Rostli totiž jako z vody.
Odborná literatura píše, že ježek je noční živočich a ve dne se za normálních okolností skrývá. No, dejme tomu. Jenže naši svěřenci, možná díky cateringu, toho moc nenaspali ani přes den. Speciální ježčí dietka jim chutnala, a tak k mističkám vycházeli také za denního světla.
Malí velcí strávníci si pěkně nacpával svá bříška až do konce listopadu. Potom usoudili, že už jsou dostatečně připraveni na zimní spánek a spokojeně zalezli do připravených pelíšků.
Skoro už to ale vypadalo, že ani spát nepůjdou. Že si říkají: „Zima je dlouhá! Když půjdeme spát, přijdeme o tolik laskomin!" Nakonec ale poslechli maminčinu radu a k zimnímu spánku se uložili.
Musím dodat, že ježčí maminka byla chytrá a pelíšky připravila ve skrytých koutech kůlničky. Takže dvojí ochrana před zimou.
Přišel prosinec. Nastala zima. Zahradu pokryly hromady sněhu.
Mráz ozdobil již zmíněnou hortensii řetězy z krápníků. Všech šest ježků (máma a 5 dětí) už snad ulehlo k zimnímu spánku.
Spali skutečně všichni?
Ano, spali všichni až na jednoho. Na toho nejmenšího, nejzvědavějšího a nejodvážnějšího. Malého ježčího průzkumníka, který je hlavním hrdinou videa a většiny fotografií.
Asi zvědavost a záliba v jídle mu spát nedaly. Ani sníh ho neodradil. Vesele si běhal i zasněženou zahradou. Dokonce ještě 17. prosince na mě juknul.
Nebojte, dokud nešel spát, ježčí catering nezavřel a stravu pravidelně dodával. Od 18. prosince už ale hezky spinkal i on.
Věřím, že se na dlouhý zimní spánek všichni „naši" ježečci dostatečně vykrmili a že na jaře budou zase běhat zahradou a třeba nám pomůžou s ochranou rostlinek před zlotřilými slimáky.
„Milí ježečci, dobrou noc a ahoj zase na jaře."
Ten nejmenší ježek často vyrážel na výpravy za poznáním. Naše přítomnost mu nijak nevadila. Někdy to i vypadalo, že je rád středem pozornosti. Vůbec ale nebylo snadné nenápadně stopovat malého zvědavého ježka. Většinou šlo o náhody, kdy jsem ho zahlídla a potom rychle běžela pro mobil a často vkleče nebo podřepu ho natáčela a fotila. Mnohdy byl výsledek jen rozmazaná šmouha. Že z mých ne vždy zdařilých pokusů vznikl tento klip je zásluha videokouzelníka Davida „Webefielda".
Posuďte sami.
PS: O tom, kolik toho přes zimu naspal malý ježčí dareba zase někdy příště.
To bylo tak:
Předloni se nám pod spletitým kmenem hortensie usadil ježek. Možná je to právě ta ježčí maminka, která se nám letos i se svými potomky ubytovala v kůlničce. Kdo ví.
Mám zvolit trochu pohádkovější vyprávění? Něco jako: Byla jednou jedna paní Ježková a ta se usadila v malé zahradě pod kmenem staré krásné hortensie.
V zahradě se jí líbilo. V dalším roce ale potřebovala větší a pohodlnější obydlí. Přivedla totiž na svět děťátka.
Ano, tak nějak by mohla začínat ježčí pohádka.
Pravda je, že vloni jednoho myslím srpnového dne jsem na zahradě zahlídla ježka. Uháněl z kůlničky a k mému překvapení něco nesl v tlamičce. „Hurá, opět tady žije. Ale copak to nese?" Vydala jsem se po jeho stopě. A ejhle, asi ježčí maminka, která nesla své ježčí děťátko podobně jako třeba kočky nosí svá koťata. Zřejmě šla své dítko obeznámit s okolím.
Uběhlo pár dní a s nimi přišlo nové zjištění. Malý ježeček není jedináček. Má dva sourozence.
Další dny odhalily, že naše milá paní Ježková má děti čtyři.
To už bylo září téměř u konce. Počasí sice zatím přálo, ale přece jen se blížil podzim. Ježčí rodince bylo potřeba občas přilepšit nějakou dobrůtkou, aby ti mrňouskové hezky vyrostli a byli připraveni na přečkání, tedy přespání, nevlídného zimního období.
Podzim nám tedy přinesl dobu krmení malých ježečků. Paní Ježková se už někdy v říjnu rozhodla, že je nejvyšší čas uložit se k zimnímu spánku. Před tím se ale ujistila, že své děti zanechala v dobrých rukách.
Maminka Ježková se tedy hezky zachumlala do teplého pelíšku. Kolik nám těch dětí vlastně v opatrovnictví zanechala? Už víme, že ne jedno. Ani tři. Dokonce ani čtyři. Nakonec se ukázalo, že máme na starost těch malých bodlinatých darebů rovnou pět!
Pět ježečků, které jsme museli připravit na přezimování!
Probíhalo tedy pravidelné krmení. Podávaná strava jim nejen chutnala, ale také svědčila. Rostli totiž jako z vody.
Odborná literatura píše, že ježek je noční živočich a ve dne se za normálních okolností skrývá. No, dejme tomu. Jenže naši svěřenci, možná díky cateringu, toho moc nenaspali ani přes den. Speciální ježčí dietka jim chutnala, a tak k mističkám vycházeli také za denního světla.
Malí velcí strávníci si pěkně nacpával svá bříška až do konce listopadu. Potom usoudili, že už jsou dostatečně připraveni na zimní spánek a spokojeně zalezli do připravených pelíšků.
Skoro už to ale vypadalo, že ani spát nepůjdou. Že si říkají: „Zima je dlouhá! Když půjdeme spát, přijdeme o tolik laskomin!" Nakonec ale poslechli maminčinu radu a k zimnímu spánku se uložili.
Musím dodat, že ježčí maminka byla chytrá a pelíšky připravila ve skrytých koutech kůlničky. Takže dvojí ochrana před zimou.
Přišel prosinec. Nastala zima. Zahradu pokryly hromady sněhu.
Mráz ozdobil již zmíněnou hortensii řetězy z krápníků. Všech šest ježků (máma a 5 dětí) už snad ulehlo k zimnímu spánku.
Spali skutečně všichni?
Ano, spali všichni až na jednoho. Na toho nejmenšího, nejzvědavějšího a nejodvážnějšího. Malého ježčího průzkumníka, který je hlavním hrdinou videa a většiny fotografií.
Asi zvědavost a záliba v jídle mu spát nedaly. Ani sníh ho neodradil. Vesele si běhal i zasněženou zahradou. Dokonce ještě 17. prosince na mě juknul.
Nebojte, dokud nešel spát, ježčí catering nezavřel a stravu pravidelně dodával. Od 18. prosince už ale hezky spinkal i on.
Věřím, že se na dlouhý zimní spánek všichni „naši" ježečci dostatečně vykrmili a že na jaře budou zase běhat zahradou a třeba nám pomůžou s ochranou rostlinek před zlotřilými slimáky.
„Milí ježečci, dobrou noc a ahoj zase na jaře."
Ten nejmenší ježek často vyrážel na výpravy za poznáním. Naše přítomnost mu nijak nevadila. Někdy to i vypadalo, že je rád středem pozornosti. Vůbec ale nebylo snadné nenápadně stopovat malého zvědavého ježka. Většinou šlo o náhody, kdy jsem ho zahlídla a potom rychle běžela pro mobil a často vkleče nebo podřepu ho natáčela a fotila. Mnohdy byl výsledek jen rozmazaná šmouha. Že z mých ne vždy zdařilých pokusů vznikl tento klip je zásluha videokouzelníka Davida „Webefielda".
Posuďte sami.
PS: O tom, kolik toho přes zimu naspal malý ježčí dareba zase někdy příště.
Komentáře
Okomentovat