Světově proslulá rudě zbarvená skála. Obří monolit. Symbol Austrálie. Tajemné, mystické, posvátné a nezapomenutelné místo. Legenda. To vše je Uluru/Ayers Rock.
Slavná skála Uluru, nebo také Ayers Rock, není jen symbolem národního parku Uluru-Kata Tjuta, ale celého kontinentu.
Tento mohutný monolit není v tomto národním parku jediný. Zhruba 30 kilometrů od něj totiž leží skupina dalších 36 monolitických útvarů zvaných Kata Tjuta, z nichž některé svou výškou slavnější Uluru převyšují o více než 200 metrů.
Zpět ale k Uluru. Jeho parametry jsou neméně úctyhodné. Svou výškou 348 metrů a délkou 3,6 km je Uluru dominantou rudého centra Austrálie.
Takže se svými 348 metry je Uluru vyšší než slavná Eiffelova věž v Paříži. Ta je vysoká 300 m. Výška věže včetně antény je 330 m. Ale ani anténa Eiffelovce nepomůže, aby slavnou australskou skálu trumfla.
Fotografie na pohlednici ukazuje ikonu Austrálie z ptačí perspektivy. Jak je vidět, žádný drobek to není. Zbývá tedy doplnit ještě šířku, a ta je 2,4 km.
Symbol Austrálie. Kolik očí jej za ty miliony let asi spatřilo? Kolik pohledů na tajemné skále spočinulo?
Na Uluru, ostatně jako na vše, se lze dívat různými úhly pohledu. Odborník vnímá danou věc jinak než laik. Odlišné vidění má umělec apod.
Kupříkladu geologa by jistě v první řadě zajímal vznik a složení monolitu.
Proces vzniku tohoto skalního útvaru byl velmi náročný. Laicky řečeno jde o sedimentované materiály, které původně ležely na mořském dně a následně byly po ústupu moře vyvrásněny na povrch. Vědci předpokládají, že to, co máme možnost vidět je jen jakási pomyslná špička ledovce. Celý skalní blok by dle odhadů mohl sahat až do hloubky 5 km.
Pískovec Ayersovy skály je bohatý na horniny obsahující aluminium a křemičitany. Tím získává svůj typický načervenalý nádech.
Z pohledu geografa jde o skálu, která se nachází v centru Austrálie. Konkrétně v Northern Teritory (Severní Teritorium), asi 468 km jihozápadně od města Alice Springs. Pro zajímavost doplním, že ze Sydney je to k Uluru vzdušnou čarou „pouhých" 2 177 km.
Pro meteorologa je hlavním zájmem klima a povětrnostní podmínky.
Národní park Uluru-Kata Tjuta má horké pouštní klima. Průměrné roční srážky jsou 284,6 mm. Pro srovnání, v Londýně je to 672 mm a třeba v České republice něco mezi 600 až 800 mm.
Průměrná letní teplota (prosinec až leden) je 37,8° C. V zimě (červen až srpen) bývá jen něco kolem 4,7° C. Zaznamenané letní teplotní rekordy jsou až 46° C. Ty zimní zase spadly pod bod mrazu na -5° C.
Místní domorodci rozlišují dokonce pět ročních období:
Aboriginci přisuzují monolitu mystický a náboženský význam. Z mnoha posvátných míst v Austrálii je pro ně jen málokteré tak důležité jako právě Uluru.
Území kolem Uluru a Kata Tjuta obývali lidé klanu Anangu. Toto místo je křižovatkou domorodých cest stvoření, které jsou pro aborigince velice důležité.
Celá posvátná oblast byla Anangům v roce 1985 australskou vládou navrácena. Ve stejném roce byla zapsána na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
O vzniku skály existují domorodé legendy. Pro australské domorodce představuje Dreamtime podstatu jejich společnosti, kultury, tradic a spirituality. Je jádrem všeho.
Podle jedné legendy stvořili Uluru dva chlapci, kteří si zde po velkém lijáku hráli s blátem.
Pro domorodé kmeny regionu zůstává Uluru i nadále posvátným místem. Stále zde provádějí tradiční rituály a vytvářejí nové skalní malby.
Od 26. 10. 2019 je na Uluru zakázáno šplhat. Důvodem je právě posvátnost skály a ochrana částí skaliska, ke kterým se vztahují tajemná kmenová tabu. Po obvodu hory se nalézají místa spojená s rituály Anangů, kam se v rámci respektu k jejich kultuře nesmí vstupovat a kde je zakázáno fotografovat.
Místo kolem Uluru návštěvníkům ovšem přístupné je. Turistické prohlídky vedou právě lidé Anangu, kteří toto tajemné místo umí nejlépe popsat a doplnit o vyprávění Dreamtime stories (domorodé legendy).
Slovo Uluru se překládá jako Great Pebble (Velký oblázek).
Historie Uluru je neskutečně dlouhá. Stáří skály se odhaduje na 600 milionů let! To se dostáváme k pohledu historika.
Prvním Evropanem, který skálu spatřil, byl v roce 1872 průzkumník Ernest Giles. Na vrchol skály jako první vystoupil William Gosse. To bylo v roce 1873 a skálu pojmenoval na počest australského politika, sira Henryho Ayerse, právě Ayers Rock.
V dřívějších vydáních knih, učebnic a také turistických průvodců byla skála nazývána pouze Ayers Rock.
Roku 1985 byla Ayersova skála vrácena původním obyvatelům, aby se o ni starali jako o součást Národního parku Uluru-Kata Tjuta. V roce 1993 byla skála oficiálně přejmenována na Ayers Rock / Uluṟu a stala se tak prvním objektem v Severním Teritoriu, který dostal dvojí jméno. V roce 2002 byly tyto názvy na žádost Regionálního sdružení cestovního ruchu v Alice Springs obráceny a skála převzala oficiální název Uluru / Ayers Rock.
Že toto místo láká k návštěvě turisty jak z Austrálie, tak z celého světa je jisté. Cestovní kanceláře nabízejí nejrůznější možnosti, jak skálu zažít. Od klasických okruhů kolem Uluru až po lety nad skálou v helikoptéře.
Katalogy jsou plné atraktivních programů. Přinášejí také nejrůznější možnosti ubytování, od toho luxusního až po mnohem jednodušší a cenově dostupnější.
Pro náročné turisty, kteří mají rádi své pohodlí, je tady např. Ayers Rock Resort.
Takto si v rudém vnitrozemí lebedila má kamarádka Eva, které děkuji za svolení ke zveřejnění této fotografie.
Já jsem při návštěvě Rudého centra měla ubytování docela jiné. Určitě méně pohodlné, ale každopádně zajímavé s nádechem dobrodružství. O tom ale někdy jindy.
To byl tedy pohled turistický. Samozřejmě velmi stručný, protože nemá smysl opisovat texty z katalogů cestovních kanceláří.
Tato krásná fotografie vyšla v kalendáři Beautiful Australia 2014.
Východ slunce, polední žár, západ slunce. Skála mění odstíny červené barvy jako jakýsi kamenný chameleon.
Když v této oblasti nastanou deště, získá Uluru jakousi až tajemnou temnou barvu. Pokud prší opravdu vydatně a dlouho, celý skalní útvar se změní v jedinečný vodopád.
Zdroj: Linode.explorersweb.com
Uluru a vůbec rudé centrum Austrálie se zákonitě objevuje v nejrůznějších uměleckých dílech.
Spisovatelé ale i filmaři se nechali okouzlit a inspirovat krásou prastaré skály. Když zabrousíme do světa literatury, tak ve svých dílech toto místo zachytili např. Mark McKenna (Return to Uluru) nebo slavná spisovatelka Judy Nunn (Maralinga).
Malíři a fotografové, to je další obsáhlá kapitola s dlouhým výčtem jmen. Vybrala jsem tedy pouze jednoho zástupce z ranku fotografů. Je jím Steve Parish. Jeho nádherné fotografie zdobí mnohé kalendáře a knihy o Austrálii. Ostatně již jsem na něj odkazovala v článku Legenda o třech sestrách.
Tato fotografie je z kalendáře pro rok 2004.
Jsem ráda, že jsem si před lety splnila sen a toto skutečně magické místo navštívila. Dodnes, kdykoliv o Uluru čtu nebo vidím dokument či fotografii, naprosto přesně se mi vybaví ta zvláštní nálada, to něco, co skálu obklopuje a je tam přítomno zřejmě po miliony let. Něco, co nejde popsat, vysvětlit, zachytit. Co lze jen zažít.
Uluru mě fascinuje, přitahuje a naprosto mě očarovalo.
Čáry a magie. Další pohled na Uluru. To ale až příště. Ostatně každý úhel pohledu na Uluru by vydal přinejmenším na samostatný článek.
Cestování podle abecedy došlo k písmenku U. Mnoho měst v Austrálii tímto písmenem začíná. Namátkou vyberu pobřežní město Ulladulla, které leží v Novém Jižním Walesu. Nebo města Ulmarra, Uralla či Urana.
Jenže zvítězila skála opředená tajemnou atmosférou dávných dob a jednoznačně rozpoznatelný symbol Austrálie. Uluru/Ayers Rock.
Slavná skála Uluru, nebo také Ayers Rock, není jen symbolem národního parku Uluru-Kata Tjuta, ale celého kontinentu.
Tento mohutný monolit není v tomto národním parku jediný. Zhruba 30 kilometrů od něj totiž leží skupina dalších 36 monolitických útvarů zvaných Kata Tjuta, z nichž některé svou výškou slavnější Uluru převyšují o více než 200 metrů.
Zpět ale k Uluru. Jeho parametry jsou neméně úctyhodné. Svou výškou 348 metrů a délkou 3,6 km je Uluru dominantou rudého centra Austrálie.
Takže se svými 348 metry je Uluru vyšší než slavná Eiffelova věž v Paříži. Ta je vysoká 300 m. Výška věže včetně antény je 330 m. Ale ani anténa Eiffelovce nepomůže, aby slavnou australskou skálu trumfla.
Fotografie na pohlednici ukazuje ikonu Austrálie z ptačí perspektivy. Jak je vidět, žádný drobek to není. Zbývá tedy doplnit ještě šířku, a ta je 2,4 km.
Symbol Austrálie. Kolik očí jej za ty miliony let asi spatřilo? Kolik pohledů na tajemné skále spočinulo?
Na Uluru, ostatně jako na vše, se lze dívat různými úhly pohledu. Odborník vnímá danou věc jinak než laik. Odlišné vidění má umělec apod.
Kupříkladu geologa by jistě v první řadě zajímal vznik a složení monolitu.
Proces vzniku tohoto skalního útvaru byl velmi náročný. Laicky řečeno jde o sedimentované materiály, které původně ležely na mořském dně a následně byly po ústupu moře vyvrásněny na povrch. Vědci předpokládají, že to, co máme možnost vidět je jen jakási pomyslná špička ledovce. Celý skalní blok by dle odhadů mohl sahat až do hloubky 5 km.
Pískovec Ayersovy skály je bohatý na horniny obsahující aluminium a křemičitany. Tím získává svůj typický načervenalý nádech.
Z pohledu geografa jde o skálu, která se nachází v centru Austrálie. Konkrétně v Northern Teritory (Severní Teritorium), asi 468 km jihozápadně od města Alice Springs. Pro zajímavost doplním, že ze Sydney je to k Uluru vzdušnou čarou „pouhých" 2 177 km.
Pro meteorologa je hlavním zájmem klima a povětrnostní podmínky.
Národní park Uluru-Kata Tjuta má horké pouštní klima. Průměrné roční srážky jsou 284,6 mm. Pro srovnání, v Londýně je to 672 mm a třeba v České republice něco mezi 600 až 800 mm.
Průměrná letní teplota (prosinec až leden) je 37,8° C. V zimě (červen až srpen) bývá jen něco kolem 4,7° C. Zaznamenané letní teplotní rekordy jsou až 46° C. Ty zimní zase spadly pod bod mrazu na -5° C.
Místní domorodci rozlišují dokonce pět ročních období:
- Wanitjunkupai (duben až květen), tzv. chladnější počasí
- Wari (červen, červenec), tj. doba zimy s ranními mrazy
- Piriyakutu (srpen až říjen), jakási doba hojnosti.
- Mai Wiyaringkupai (listopad, prosinec), to je doba veder, kdy se jídlo stává vzácností
- Itjanu (leden až březen), období náhlých častých bouřek
Aboriginci přisuzují monolitu mystický a náboženský význam. Z mnoha posvátných míst v Austrálii je pro ně jen málokteré tak důležité jako právě Uluru.
Území kolem Uluru a Kata Tjuta obývali lidé klanu Anangu. Toto místo je křižovatkou domorodých cest stvoření, které jsou pro aborigince velice důležité.
Celá posvátná oblast byla Anangům v roce 1985 australskou vládou navrácena. Ve stejném roce byla zapsána na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
O vzniku skály existují domorodé legendy. Pro australské domorodce představuje Dreamtime podstatu jejich společnosti, kultury, tradic a spirituality. Je jádrem všeho.
Podle jedné legendy stvořili Uluru dva chlapci, kteří si zde po velkém lijáku hráli s blátem.
Pro domorodé kmeny regionu zůstává Uluru i nadále posvátným místem. Stále zde provádějí tradiční rituály a vytvářejí nové skalní malby.
Od 26. 10. 2019 je na Uluru zakázáno šplhat. Důvodem je právě posvátnost skály a ochrana částí skaliska, ke kterým se vztahují tajemná kmenová tabu. Po obvodu hory se nalézají místa spojená s rituály Anangů, kam se v rámci respektu k jejich kultuře nesmí vstupovat a kde je zakázáno fotografovat.
Místo kolem Uluru návštěvníkům ovšem přístupné je. Turistické prohlídky vedou právě lidé Anangu, kteří toto tajemné místo umí nejlépe popsat a doplnit o vyprávění Dreamtime stories (domorodé legendy).
Slovo Uluru se překládá jako Great Pebble (Velký oblázek).
Historie Uluru je neskutečně dlouhá. Stáří skály se odhaduje na 600 milionů let! To se dostáváme k pohledu historika.
Prvním Evropanem, který skálu spatřil, byl v roce 1872 průzkumník Ernest Giles. Na vrchol skály jako první vystoupil William Gosse. To bylo v roce 1873 a skálu pojmenoval na počest australského politika, sira Henryho Ayerse, právě Ayers Rock.
V dřívějších vydáních knih, učebnic a také turistických průvodců byla skála nazývána pouze Ayers Rock.
Roku 1985 byla Ayersova skála vrácena původním obyvatelům, aby se o ni starali jako o součást Národního parku Uluru-Kata Tjuta. V roce 1993 byla skála oficiálně přejmenována na Ayers Rock / Uluṟu a stala se tak prvním objektem v Severním Teritoriu, který dostal dvojí jméno. V roce 2002 byly tyto názvy na žádost Regionálního sdružení cestovního ruchu v Alice Springs obráceny a skála převzala oficiální název Uluru / Ayers Rock.
Že toto místo láká k návštěvě turisty jak z Austrálie, tak z celého světa je jisté. Cestovní kanceláře nabízejí nejrůznější možnosti, jak skálu zažít. Od klasických okruhů kolem Uluru až po lety nad skálou v helikoptéře.
Katalogy jsou plné atraktivních programů. Přinášejí také nejrůznější možnosti ubytování, od toho luxusního až po mnohem jednodušší a cenově dostupnější.
Pro náročné turisty, kteří mají rádi své pohodlí, je tady např. Ayers Rock Resort.
Takto si v rudém vnitrozemí lebedila má kamarádka Eva, které děkuji za svolení ke zveřejnění této fotografie.
Já jsem při návštěvě Rudého centra měla ubytování docela jiné. Určitě méně pohodlné, ale každopádně zajímavé s nádechem dobrodružství. O tom ale někdy jindy.
To byl tedy pohled turistický. Samozřejmě velmi stručný, protože nemá smysl opisovat texty z katalogů cestovních kanceláří.
- Je známo, že tento monolit má zvláštní až tajemnou rudou barvu.
- Barva skály se ale mění, a to podle denní doby a světla, z červené na oranžovou někdy až s nádechem fialové.
- Při východu a západu slunce je pohled na Uluru neopakovatelný. Proto se turistické prohlídky konají zejména brzy ráno nebo naopak večer, než slunce zapadne.
Tato krásná fotografie vyšla v kalendáři Beautiful Australia 2014.
Východ slunce, polední žár, západ slunce. Skála mění odstíny červené barvy jako jakýsi kamenný chameleon.
Když v této oblasti nastanou deště, získá Uluru jakousi až tajemnou temnou barvu. Pokud prší opravdu vydatně a dlouho, celý skalní útvar se změní v jedinečný vodopád.
Zdroj: Linode.explorersweb.com
Uluru a vůbec rudé centrum Austrálie se zákonitě objevuje v nejrůznějších uměleckých dílech.
Spisovatelé ale i filmaři se nechali okouzlit a inspirovat krásou prastaré skály. Když zabrousíme do světa literatury, tak ve svých dílech toto místo zachytili např. Mark McKenna (Return to Uluru) nebo slavná spisovatelka Judy Nunn (Maralinga).
Malíři a fotografové, to je další obsáhlá kapitola s dlouhým výčtem jmen. Vybrala jsem tedy pouze jednoho zástupce z ranku fotografů. Je jím Steve Parish. Jeho nádherné fotografie zdobí mnohé kalendáře a knihy o Austrálii. Ostatně již jsem na něj odkazovala v článku Legenda o třech sestrách.
Tato fotografie je z kalendáře pro rok 2004.
Jsem ráda, že jsem si před lety splnila sen a toto skutečně magické místo navštívila. Dodnes, kdykoliv o Uluru čtu nebo vidím dokument či fotografii, naprosto přesně se mi vybaví ta zvláštní nálada, to něco, co skálu obklopuje a je tam přítomno zřejmě po miliony let. Něco, co nejde popsat, vysvětlit, zachytit. Co lze jen zažít.
Uluru mě fascinuje, přitahuje a naprosto mě očarovalo.
Čáry a magie. Další pohled na Uluru. To ale až příště. Ostatně každý úhel pohledu na Uluru by vydal přinejmenším na samostatný článek.
Cestování podle abecedy došlo k písmenku U. Mnoho měst v Austrálii tímto písmenem začíná. Namátkou vyberu pobřežní město Ulladulla, které leží v Novém Jižním Walesu. Nebo města Ulmarra, Uralla či Urana.
Jenže zvítězila skála opředená tajemnou atmosférou dávných dob a jednoznačně rozpoznatelný symbol Austrálie. Uluru/Ayers Rock.
Skála zde stojí miliony let. Je stejná ale zároveň pokaždé jiná. Vždy krásná. Jedinečná. Tajemná.
Komentáře
Okomentovat