Rok se s rokem sešel a opět tady máme léto! V místecké kavárně Kaf Kafe k době letních prázdnin už pár let patří fotografie z Austrálie.
Hledala jsem, pátrala jsem a oznamuji: první výstava na téma „Austrálie" se zde konala v létě roku 2017! Letos tedy již 6. ročník!
Jak to vše vlastně začalo? Mám pocit, že jsem slíbila „veselou historku" (viz Austrálie v Místku. No ne? I v Místku??)
Nejdříve ale pár informací k samotnému místu konání, to jest ke kavárně.
Kavárna Kaf Kafe byla otevřena začátkem roku 2010. Nevím, kdy přesně jsme ji objevili, ale důležité je, že k tomu došlo.
Paní majitelka je úžasná dáma. Vůbec nechápu, jak vše stíhá a vždy s milým úsměvem. A ty její dobroty. To je teda vážně něco! Vše vyrábí ručně. Žádná mašina, robot, domácí pekárna či jiné „vymoženosti". Ano, v dnešní přetechnizované době 100% ruční práce. A je to znát, že všechny dobrůtky jsou vyráběny klasicky.
Nalákala jsem vás? Věřte, že všechny dortíky a jiné laskominy jsou vážně vynikající. Navíc nejsou přeslazené. Jak jsem již zmínila, vyráběno ručně, z kvalitních surovin a s láskou. Pokud vás cesty zavedou do Frýdku-Místku, určitě tuto kavárnu navštivte. Adresa je 8. pěšího pluku 399, Místek.
„Místo činu" představeno. Jak ale došlo k tomu, že zde mohu každé léto prezentovat své fotografie z Austrálie právě já?
Ještě musím doplnit, že jde o kavárnu, která je současně i jakousi malou galerii, kde vystavují malíři a fotografové z regionu.
Psal se rok 2017. Mohlo to být někdy v únoru. Po příletu z mé Austrálie jsem jela navštívit rodiče. Sraz se konal právě v „naší" kavárně. Ještě krásně optimisticky „australsky" naladěná, jsem nevěděla nic lepšího než se Ivanky mezi řečí zeptat, zda bych někdy nemohla vystavit své australské fotografie. Světe div se, odpověď vůbec nebyla záporná.
Čas utíkal. Léto se blížilo. Už jsem ani nedoufala. Když v tom se ozvalo zvonění mobilu a Ivanka mi sdělila, že během prázdnin je kavárna jen a jen má.
Ouha, 1. červenec se ale kvapem blížil. Rychle tedy do práce! Naštěstí jsem si nějaké fotografie tzv. před-vybrala. Z tohoto, již ne tak děsivého množství, už zbývalo zvolit ty nej.
Hotovo, vybráno, fotografie byly doma. Už je jen doručit do FM, tam koupit rámečky a může se vystavovat. Pohodička. Klídek.
Jenže! Jenže tak jednoduché to nebylo. Netušila jsem, že sehnat vhodné rámečky bude tak náročné. Alespoň ve městě jako je Frýdek-Místek. To přece nemůže být takový problém. Hm omyl, omyl, omyl!!! Prošla jsem obchody ve městě. Nikde nic. Dobrá, koupím tedy foto-klipsy. Ať mám alespoň něco. V Praze to snad bude lepší. Kupodivu mě po dlouhém pobíhání po obchodech potkalo štěstí. Hurá, sláva. Mám tedy nejen fotografie, ale už i rámečky. Stačí zkompletovat a umístit v kavárně. Co by se ještě mohlo stát?
Je sobota 1.7.2017. Nevím proč, ale padly na mě nějaké chmury a hlavou se mi honily otázky typu: Jak vůbec budou fotografie vypadat v kavárně? Odvahu!
Přivítání v kavárně bylo milé. Instalace proběhla dobře. Hotovo, fotky na svých místech. Možná se tedy dostaví i happy end.
Nevím, co mě to napadlo. Možná abych nevyšla ze cviku. Vymyslela jsem si, že dokoupím rámečky a v srpnu fotky obměním. Mám jich přece tolik!
Fotografie vybrány, rámečky dokoupeny.
Letní dny ubíhaly a najednou nastal čas, kdy jsem chtěla provést výměnu fotek. Co jsem si vymyslela, to bych také měla splnit. Už vše půjde jako po másle. Přece už víme, já a má pomocnice (ano opět má odborná poradkyně/asistentka nastupuje), kdy je nejlepší čas na instalaci obrázků a vůbec jak to chodí. Nic se nemůže stát.
Byl krásný horký letní den. Místo oběda jsme vyrazily do kavárny s taškou plnou dalších zarámovaných fotografií plus těch, které vyměníme v stávajících rámech. Plán byl jasný. Výměna půjde skoro sama a my budeme mít spoustu času dát si dortík a letní kávičku. Vybalily jsme „umění". Šlo to jako na drátkách. První část byla rychle hotová.
Zarámovala jsem tedy fotografie, určené pro druhou část kavárny. I tady vše proběhlo neskutečně pohodově a rychle. Čas letního mlsání se už už blížil.
Děvčata, která měla službu, si s námi popovídala. Fotky se jim líbily. Zajímaly se o Austrálii.
Už chyběly jen dvě fotografie a pak konečně ten dort a káva, krásně studená, osvěžující.
Sedám si pod fotky, abych se ujistila, že nejsou moc nízko. V pořádku. Hotovo. Vstávám a v tom …
Teď jsem pro větší dramatičnost měla napsat, že se se zbývajícími zážitky podělím zase někdy příště. Ale ne. Celý „výstavní horor" dám najednou.
Kde jsem skončila? Aha: a v tom … Řinčení skla a … 2 fotky v klips art se sesunuly k zemi. Lanko, na které se obrazy věšely zkrátka nevydrželo. Mamka alias asistentka hlásila, že viděla, jak najednou začaly obrázky až dokonale sjíždět po zdi k zemi. A potom přišla ta ohlušující rána a řinkot skla, které bylo v mžiku po celé podlaze.
Chvíli jsme setrvaly, myslím že všechny čtyři, v perfektním štronzu.
Holčiny se vzpamatovaly z šoku. Naštěstí se obědem, který si právě dávaly, nezadusily. Uf. My dvě jsme se taky probraly z toho leknutí. Žádní hosté v tu inkriminovanou chvíli uvnitř kavárny nebyli.
Tak šup, smeták, lopatka. Četa vystavovatelů se rázem změnila v četu uklízečů. Škoda, že v tom šoku jsem to nadělení nevyfotila.
Tady je vidět, co všechno se může přihodit u tak jednoduché a zdánlivě bezpečné činnosti, jakou je instalace fotografií. Běžně jde zřejmě o rutinní někdy až nudnou záležitost. V mém případě ale rozhodně nuda nehrozí.
Naštěstí se celý „incident" obešel bez újmy na zdraví či ztrátách na životech.
Nakonec vše dobře dopadlo. K první výstavě už jen doplním, že mě přijely podpořit dvě mé kamarádky. Až z hlavního města!
Jak to vše vlastně začalo? Mám pocit, že jsem slíbila „veselou historku" (viz Austrálie v Místku. No ne? I v Místku??)
Nejdříve ale pár informací k samotnému místu konání, to jest ke kavárně.
Kavárna Kaf Kafe byla otevřena začátkem roku 2010. Nevím, kdy přesně jsme ji objevili, ale důležité je, že k tomu došlo.
Paní majitelka je úžasná dáma. Vůbec nechápu, jak vše stíhá a vždy s milým úsměvem. A ty její dobroty. To je teda vážně něco! Vše vyrábí ručně. Žádná mašina, robot, domácí pekárna či jiné „vymoženosti". Ano, v dnešní přetechnizované době 100% ruční práce. A je to znát, že všechny dobrůtky jsou vyráběny klasicky.
Nalákala jsem vás? Věřte, že všechny dortíky a jiné laskominy jsou vážně vynikající. Navíc nejsou přeslazené. Jak jsem již zmínila, vyráběno ručně, z kvalitních surovin a s láskou. Pokud vás cesty zavedou do Frýdku-Místku, určitě tuto kavárnu navštivte. Adresa je 8. pěšího pluku 399, Místek.
„Místo činu" představeno. Jak ale došlo k tomu, že zde mohu každé léto prezentovat své fotografie z Austrálie právě já?
Ještě musím doplnit, že jde o kavárnu, která je současně i jakousi malou galerii, kde vystavují malíři a fotografové z regionu.
Psal se rok 2017. Mohlo to být někdy v únoru. Po příletu z mé Austrálie jsem jela navštívit rodiče. Sraz se konal právě v „naší" kavárně. Ještě krásně optimisticky „australsky" naladěná, jsem nevěděla nic lepšího než se Ivanky mezi řečí zeptat, zda bych někdy nemohla vystavit své australské fotografie. Světe div se, odpověď vůbec nebyla záporná.
Čas utíkal. Léto se blížilo. Už jsem ani nedoufala. Když v tom se ozvalo zvonění mobilu a Ivanka mi sdělila, že během prázdnin je kavárna jen a jen má.
Ouha, 1. červenec se ale kvapem blížil. Rychle tedy do práce! Naštěstí jsem si nějaké fotografie tzv. před-vybrala. Z tohoto, již ne tak děsivého množství, už zbývalo zvolit ty nej.
Hotovo, vybráno, fotografie byly doma. Už je jen doručit do FM, tam koupit rámečky a může se vystavovat. Pohodička. Klídek.
Jenže! Jenže tak jednoduché to nebylo. Netušila jsem, že sehnat vhodné rámečky bude tak náročné. Alespoň ve městě jako je Frýdek-Místek. To přece nemůže být takový problém. Hm omyl, omyl, omyl!!! Prošla jsem obchody ve městě. Nikde nic. Dobrá, koupím tedy foto-klipsy. Ať mám alespoň něco. V Praze to snad bude lepší. Kupodivu mě po dlouhém pobíhání po obchodech potkalo štěstí. Hurá, sláva. Mám tedy nejen fotografie, ale už i rámečky. Stačí zkompletovat a umístit v kavárně. Co by se ještě mohlo stát?
Je sobota 1.7.2017. Nevím proč, ale padly na mě nějaké chmury a hlavou se mi honily otázky typu: Jak vůbec budou fotografie vypadat v kavárně? Odvahu!
Přivítání v kavárně bylo milé. Instalace proběhla dobře. Hotovo, fotky na svých místech. Možná se tedy dostaví i happy end.
Nevím, co mě to napadlo. Možná abych nevyšla ze cviku. Vymyslela jsem si, že dokoupím rámečky a v srpnu fotky obměním. Mám jich přece tolik!
Fotografie vybrány, rámečky dokoupeny.
Letní dny ubíhaly a najednou nastal čas, kdy jsem chtěla provést výměnu fotek. Co jsem si vymyslela, to bych také měla splnit. Už vše půjde jako po másle. Přece už víme, já a má pomocnice (ano opět má odborná poradkyně/asistentka nastupuje), kdy je nejlepší čas na instalaci obrázků a vůbec jak to chodí. Nic se nemůže stát.
Byl krásný horký letní den. Místo oběda jsme vyrazily do kavárny s taškou plnou dalších zarámovaných fotografií plus těch, které vyměníme v stávajících rámech. Plán byl jasný. Výměna půjde skoro sama a my budeme mít spoustu času dát si dortík a letní kávičku. Vybalily jsme „umění". Šlo to jako na drátkách. První část byla rychle hotová.
Zarámovala jsem tedy fotografie, určené pro druhou část kavárny. I tady vše proběhlo neskutečně pohodově a rychle. Čas letního mlsání se už už blížil.
Děvčata, která měla službu, si s námi popovídala. Fotky se jim líbily. Zajímaly se o Austrálii.
Už chyběly jen dvě fotografie a pak konečně ten dort a káva, krásně studená, osvěžující.
Sedám si pod fotky, abych se ujistila, že nejsou moc nízko. V pořádku. Hotovo. Vstávám a v tom …
Teď jsem pro větší dramatičnost měla napsat, že se se zbývajícími zážitky podělím zase někdy příště. Ale ne. Celý „výstavní horor" dám najednou.
Kde jsem skončila? Aha: a v tom … Řinčení skla a … 2 fotky v klips art se sesunuly k zemi. Lanko, na které se obrazy věšely zkrátka nevydrželo. Mamka alias asistentka hlásila, že viděla, jak najednou začaly obrázky až dokonale sjíždět po zdi k zemi. A potom přišla ta ohlušující rána a řinkot skla, které bylo v mžiku po celé podlaze.
Chvíli jsme setrvaly, myslím že všechny čtyři, v perfektním štronzu.
Holčiny se vzpamatovaly z šoku. Naštěstí se obědem, který si právě dávaly, nezadusily. Uf. My dvě jsme se taky probraly z toho leknutí. Žádní hosté v tu inkriminovanou chvíli uvnitř kavárny nebyli.
Tak šup, smeták, lopatka. Četa vystavovatelů se rázem změnila v četu uklízečů. Škoda, že v tom šoku jsem to nadělení nevyfotila.
Tady je vidět, co všechno se může přihodit u tak jednoduché a zdánlivě bezpečné činnosti, jakou je instalace fotografií. Běžně jde zřejmě o rutinní někdy až nudnou záležitost. V mém případě ale rozhodně nuda nehrozí.
Naštěstí se celý „incident" obešel bez újmy na zdraví či ztrátách na životech.
Nakonec vše dobře dopadlo. K první výstavě už jen doplním, že mě přijely podpořit dvě mé kamarádky. Až z hlavního města!
Podle čeho vybírám témata výstav a jejich názvy?
První výstava byla jasná. Rozhodně tam musí být Sydney Opera House a Harbour Bridge. No a samozřejmě rudé centrum Austrálie. Název výstava vlastně žádný neměla. Aha. Tuto chybičku zpětně napravím. Co třeba „Má nej místa Austrálie"? To by šlo.Malá rekapitulace:
Má nej místa Austrálie (2017)
V roce 2018 do Místku zavítala Austrálie podruhé. Asi bych klidně mohla být Kalamity Jane. Proč? Ani tentokrát nešlo vše hladce. Sklo sice neřinčelo. Nepadaly obrazy ze zdi. Ale občas se „jen" fotografie pod sklem uvolnily a sklouzly k dolnímu okraji rámu. Ach jo. Nějak nepracují, jak mají ani oboustranné lepící pásky ani růžky na fotografie, nic. Jen lepidlo. Nerada ničím fotky lepidlem, ale nakonec jsem musela.
A výběr fotografií? Témata volím podle nálady, podle události, která se k tomu roku váže. Nebo podle míst, která jsem navštívila (jako tomu bylo v roce 2018 a 2019).
Hory a moře aneb Blue Mountains & Batemans Bay (2018)
Byron Bay (2019)
Paběrky (2020)
Rok 2020, výstava s názvem Paběrky. Proč „paběrky" a že i tato výstava byla s příběhem už znáte z článku, který jsem dnes již zmiňovala: Austrálie v Místku. No ne? I v Místku??.
Barvy Austrálie (2021)
Barvy Austrálie (2021)
Léto roku 2021 přineslo „Barvy Austrálie". Napadlo mě, že pro mnoho lidí je Austrálie jen jakási pustina bez života. Opak je pravdou. Proto fotografie, které ukazují pestrou paletu barev této jedinečné země. Projděte si Aussiealbum 10. – Barvy Austrálie.
Sydney a HARBOUR BRIDGE (2022)
Sydney a HARBOUR BRIDGE (2022)
Rok 2022 se v Austrálii a zejména v Sydney nese ve znamení 90. výročí otevření Harbour Bridge. Volba letošního tématu byla snadná. Sydney a HARBOUR BRIDGE.
Pokud bude i 7. ročník, možná zvolím Pláže Austrálie. Nebo australská fauna a flora? Kdo ví. Nápadů mám dost, fotografií ještě více. Snad by 7 mohla přinést skutečně pohodovou bez-kalamitní výstavu. Letos totiž ten kavárenský šotek opět zazlobil. Zase mi jednu fotku sfouknul k dolnímu okraji rámu. Pokud se nebojíte kavárenských skřítků, hlásím, že fotografie budou k vidění přibližně do poloviny srpna 2022.
Dobroty, které kavárna nabízí, si tentokrát tedy můžete vychutnat „pod Harbour Bridge".
Pokud bude i 7. ročník, možná zvolím Pláže Austrálie. Nebo australská fauna a flora? Kdo ví. Nápadů mám dost, fotografií ještě více. Snad by 7 mohla přinést skutečně pohodovou bez-kalamitní výstavu. Letos totiž ten kavárenský šotek opět zazlobil. Zase mi jednu fotku sfouknul k dolnímu okraji rámu. Pokud se nebojíte kavárenských skřítků, hlásím, že fotografie budou k vidění přibližně do poloviny srpna 2022.
Dobroty, které kavárna nabízí, si tentokrát tedy můžete vychutnat „pod Harbour Bridge".
Komentáře
Okomentovat