Díky pandemii se v České republice objevil do té doby tady neznámý způsob výuky. Tzv. distanční výuka.
V Austrálii se takto vyučuje již léta. Tady ale důvodem vzniku takovéto výuky nebyla pandemie, nýbrž vzdálenost. Vzdálenost mezi školou a školákem. Týká se to např. dětí z odlehlých farem. Ty samozřejmě nemohou denně cestovat do školy a zpět mnohdy i stovky kilometrů. A tak Austrálie začala s výukou pomocí vysílaček.
Ostatně, kdo viděl australský seriál Skippy, tak si možná vzpomene, že ten klučina přesně takto „chodil" do školy.
Jak a kde to vše začalo?
Aby se i děti z odlehlých australských míst mohly vzdělávat, vznikla právě již zmíněná výuka prostřednictvím vysílaček, tzv. School of the Air. Bylo to v roce 1951 a zásluhu na tom má pedagožka Adelaide Miethke.
Právě ona přišla s nápadem využít Royal Flying Doctor Service (Královská letecká lékařská služba) k založení School of the Air.
První lekce této „rádiové" školy byly oficiálně odvysílány z Royal Flying Doctor Service v Alice Springs dne 8. června 1951.
A např. právě Alice Springs School of the Air je taková jedna „malá" škola o rozloze 521.000 čtverečních mil, tj. 1,398.594 km² (rozloha České republiky je 78 866 km²). Tato škola asi bude tou nejrozlehlejší na světě. Výuka pomocí rádiového spojení tady začala před 70 lety.
Tomuto výročí se věnoval i článek v myslím srpnovém čísle časopisu Woman´s Day.
School of the Air je obecný termín pro korespondenční školy v odlehlých částech Austrálie.
Programy School of the Air existují ve všech státech Austrálie s výjimkou Tasmánie.
Školní vyučování prostřednictvím vysílaček Royal Flying Doctor Service probíhalo až do roku 2009. Poté většina škol přešla na bezdrátové internetové technologie.
Výuka probíhá tak, že každý student má kontakt s učitelem ve vnitrozemském městě, jako je Broken Hill, Alice Springs nebo Meekatharra. Studenti obvykle stráví jednu hodinu denně přijímáním skupinových nebo individuálních lekcí od učitele a zbytek dne probírají přidělené materiály individuálně (nebo např. s rodiči, starším sourozencem nebo najatým domácím lektorem).
Studenti obdrželi studijní materiály a vrátili své písemné práce a projekty svým učitelům pomocí Royal Flying Doctor Service nebo pošty. Rozšíření internetových služeb do vnitrozemí zjednodušilo a urychlilo předávání úkolů a vůbec komunikaci mezi studentem a pedagogem.
Vzhledem k tomu, že tyto děti žijí v odlehlých oblastech a tím v isolaci, je School of the Air často jednou z prvních příležitostí setkat se s dětmi mimo okruh jejich rodiny a přátel. Výuka přes internet je doplněna o 3 nebo 4 každoroční setkání, kdy děti cestují do školy, kde stráví jeden týden se svým učitelem a spolužáky.
Studie ukázaly, že takové vzdělávání je srovnatelné, ne-li lepší, s tradičními metodami školní docházky.
Vůbec školní tématika by mohla být dalším námětem pro některý z příštích článků. A určitě by si větší zmínku zasloužila již zmíněná Adelaide Miethke.
School of the Air se samozřejmě objevuje také v australské literatuře. Například v knize An Alice Girl.
Je to zajímavý a neobyčejný příběh. Autorkou je Tanya Heaslip, která vzpomíná na své dospívání na přelomu 60. a 70. let na rozlehlé izolované farmě severně od Alice Springs. Tanya studovala Alice Springs School of the Air. Své vzpomínky na dětství, které by mnozí považovali za velmi drsné, předkládá čtenářům se syrovou upřímností, láskou a humorem.
Ovšem pozor. Pozor všem! Toto vyprávění má svá pokračování, a jedno z nich nese název Alice to Prague! Autorka jako již dospělá žena jela za svým snem do Evropy. A v neznámé České republice učila angličtinu. Obávám se, že žádná z jejich knih do češtiny přeložená nebyla. Škoda.
Dnes Tanya žije se svým manželem v Alice Springs. Také její zajímavý životní příběh by si zasloužil samostatný článek.
Australské výuce na dálku se v souvislosti s distanční výukou v Čechách věnoval i Český rozhlas:
Vyučování na dálku není pro děti z Austrálie nic nového. Přes vysílačky se tam učí už skoro 70 let
Na youtube jsem našla pár videopříspěvků, které pro doplnění přikládám.
Závěrem již jen doplním, že s fotografiemi (a také mnoha informacemi) mi tentokrát pomohl jak časopis Woman´s Day, tak již mí tradiční pomocníčci, a to knihy Australian Story a Australia, Everything you ever wanted to know.
Special thanks to Tanya Heaslip.
Komentáře
Okomentovat