Příspěvek o slavném australském malíři zanechal nezodpovězenou jednu otázku. „Konaly se někdy výstavy Toma Robertse i mimo Austrálii?"
Jak už ostatně napověděl nadpis dnešního příspěvku, nedalo mi to a zahájila jsem soukromé pátrání, ze kterého vznikl tento malý detektivní seriál:
Proč nevyužít emailové korespondence?! A kde jinde se začít ptát než přímo v Austrálii. Osobní pátrání v galeriích, ať už v Sydney, Melbourne či Canberra apod. by bylo rozhodně zajímavější. Jeee, udělat si tak procházku centrem Sydney se zastávkou v Art Gallery of NSW.
„Jano, vrať se do reality!!"
Aha. Dobře. Nechala jsem se unést a neuvědomila si, že trčím uvězněná v ČR. Nezbývá mi nic jiného než využít vymožeností techniky.
Najít kontakt nebyl problém. Potom už jen stačilo stručně a jasně sepsat svůj dotaz a na klávesnici zmáčknout tlačítko „odeslat" a …
… a odpověď na sebe nedala dlouho čekat. Pro úplnost musím dodat, že jsem email odeslala jeden páteční večer, takže v Sydney se už rodil nový den. Víkendový den. Když jsem následujícího dne ráno otevřela svou emailovou schránku tak ….
Věřte, nevěřte, ale ze schránky na mně obrazně řečeno „vypadl" dopis. A ne ledajaký, ale odpověď z Art Gallery of NSW! Čtete dobře. A nešlo jen o automatickou odpověď, která sděluje, že váš email byl doručen.
Znovu se potvrdilo, že mi mí Australané rozumějí i přes to, že má angličtina má k dokonalosti hodně daleko. Obavy, zda se někdo bude mým emailem zabývat, byly naprosto zbytečné!
Napsali mi, že by mi velmi rádi pomohli, ale musí se omluvit, protože v současné době jsou díky rekonstrukci a stěhování archivu pozastaveny referenční služby. Že mi později samozřejmě budou rádi nápomocni, a to i osobně v nových prostorách. V tomto mezičase, že mohu kontaktovat National Gallery of Victoria v Melbourne nebo The National Gallery of Australia v Canberra, a tam že mi v mém pátrání rádi pomohou.
Dobrá, dobrá. Děkuji za velmi rychlou odpověď, a hlavně za radu.
Díl 1.: Co na to počítač?
Jak začít? Pomůže mi snad Mr Google? Kdepak. Ten zarytě mlčí. Mám to tedy vzdát? Ne! Ani náhodou!Proč nevyužít emailové korespondence?! A kde jinde se začít ptát než přímo v Austrálii. Osobní pátrání v galeriích, ať už v Sydney, Melbourne či Canberra apod. by bylo rozhodně zajímavější. Jeee, udělat si tak procházku centrem Sydney se zastávkou v Art Gallery of NSW.
„Jano, vrať se do reality!!"
Aha. Dobře. Nechala jsem se unést a neuvědomila si, že trčím uvězněná v ČR. Nezbývá mi nic jiného než využít vymožeností techniky.
Díl 2.: Sydney
Poté, co Mr Google zarytě mlčel a nepodal žádné informace o výstavách australských malířů v Evropě (o České republice nemluvě), mně napadlo zeptat se přímo v Art Gallery of NSW v Sydney.Najít kontakt nebyl problém. Potom už jen stačilo stručně a jasně sepsat svůj dotaz a na klávesnici zmáčknout tlačítko „odeslat" a …
… a odpověď na sebe nedala dlouho čekat. Pro úplnost musím dodat, že jsem email odeslala jeden páteční večer, takže v Sydney se už rodil nový den. Víkendový den. Když jsem následujícího dne ráno otevřela svou emailovou schránku tak ….
Věřte, nevěřte, ale ze schránky na mně obrazně řečeno „vypadl" dopis. A ne ledajaký, ale odpověď z Art Gallery of NSW! Čtete dobře. A nešlo jen o automatickou odpověď, která sděluje, že váš email byl doručen.
Znovu se potvrdilo, že mi mí Australané rozumějí i přes to, že má angličtina má k dokonalosti hodně daleko. Obavy, zda se někdo bude mým emailem zabývat, byly naprosto zbytečné!
Napsali mi, že by mi velmi rádi pomohli, ale musí se omluvit, protože v současné době jsou díky rekonstrukci a stěhování archivu pozastaveny referenční služby. Že mi později samozřejmě budou rádi nápomocni, a to i osobně v nových prostorách. V tomto mezičase, že mohu kontaktovat National Gallery of Victoria v Melbourne nebo The National Gallery of Australia v Canberra, a tam že mi v mém pátrání rádi pomohou.
Dobrá, dobrá. Děkuji za velmi rychlou odpověď, a hlavně za radu.
Díl 3.: Canberra
Pátrání tedy pokračuje přesunem, alespoň obrazně, ze Sydney do ….
Nic proti Melbourne. Ale přece jen začnu v hlavním městě Austrálie. V National Gallery of Australia, Canberra.
Jeden pozdní páteční večer jsem opět usedla k počítači a odeslala dotaz podobného znění. Bude víkend. Tak třeba v pondělí někdo odpoví.
Ouha. „Jano!!! Vzpamatuj se! Píšeš přece do Austrálie!"
Jak jen jsem mohla zapomenout. Hned v sobotu ráno byla totiž v emailové schránce odpověď.
Mimo jiné mi poděkovali za email, napsali, že doufají, že jsem v České republice v pořádku. Věří, že se bude brzy moci cestovat a že se opět setkáme. Popřáli mi hodně štěstí, a to i v práci na blogu. O evropské výstavě, ale nenašli žádné informace. Doporučili mi obrátit se na galerii v Sydney (vtipné) a Londýně!!! Good idea! Londýn. Ano!
Oběma australským galeriím jsem poděkovala za pomoc. Pátrací akce se tedy přesouvá na evropský kontinent.
Byla jsem docela zvědavá, jak budou reagovat na mé soukromé dotazy v Evropě. Resp. v Británii. Nasedat! Virtuální let z Canberra do Londýna startuje.
Jedno další víkendové ráno jsem odeslala email do Národní galerie v Londýně. Uvidíme.
Ovšem pozor! Ještě téhož dne odpoledne přišla odpověď.
Začínala podobně jako ty australské: „Dear Jana, Thank you for emailing the National Gallery about Tom Roberts exhibition."
Čtu dále a … Podívejme! Vypadá to, že pátrací akce se chýlí k závěru. Měla bych být ráda, ale na jednu stranu mně hra na detektiva hodně bavila.
Ouha, já jsem vlastně nesdělila výsledek.
No a potom už „jen", že věří, že mi pomohli a pokud budu potřebovat, ať se neváhám na ně opět obrátit. A těší se, až opět jejich galerii navštívím.
Jenže. Když už jsem začala, tak co zkusit napsat i do NG v Praze?! Něco mi sice říká, že jde o zbytečný email, že v Praze žádná podobná výstava nebyla. Co když ale… Proč se tedy nezeptat. Když už nic jiného, třeba tím vyvolám jejich zájem o australské umění.
Ptáte se, jak to dopadlo? Jak na můj dotaz ohledně Toma Robertse a vůbec australských malířů reagovali z Národní galerie v Praze?
Jak víte, můj dotaz odešel v pátek večer. Přišla sobota, neděle. Žádná odpověď. Dobrá, je pandemie. V Praze asi o víkendu nepracují. Následovalo pondělí, úterý, ……. Nic. Jeden týden uběhl. Tedy abych nelhala, tak ihned po odeslání mého dotazu přišla odpověď. Šlo ovšem jen o tu automatickou, která potvrzuje doručení.
Čas ubíhal. Další týden se blížil ke konci, a potom další a další a tak dále. Reakce žádná. Zestručním to. Dodnes na odpověď čekám. Marně. Praha zarytě mlčí.
Nebudu to protahovat. Protože už i tak se krátká detektivka změnila v mnohadílný seriál. Doufám, že ne nekonečný.
Od všech výše uvedených galerií přišly odpovědi, pokud ne okamžitě ještě o víkendu, tak každopádně následující pondělí.
Výstavy australských malířů se ovšem v jejich prostorách nekonaly.
Mé malé soukromé detektivní pátrání také ukázalo, že naproti tomu výstav, kdy umělecká díla a sbírky putovaly z Evropy do Austrálie, bylo více. Také jsem některé navštívila. Například jsem si nemohla nechat ujít výstavu Rembrandta v Sydney,
nebo nezapomenutelnou výstavu britských umělců v NG v Canberra. To bylo něco nádherného! V ČR jsem podobnou výstavu nikdy neviděla. Už ale nepátrám, zda někdy tito britští malíři byli představeni českým milovníkům umění. Stejně by mi nikdo neodpověděl. Pro úplnost dodám, že šlo o umělce ze skupiny Pre-Raphaelite ze sbírek Tate Gallery.
Z petrohradské Ermitáže mi mimo jiné sdělili, že se v roce 2018 uskutečnila výstava obrazů z jejich sbírek v Gallery of NSW v Sydney.
Slovním spojením „že by přece jen" jsem měla na mysli to, že nepatrně větší štěstí mají v českých končinách domorodí australští umělci.
Například v Galerii Nativ v Praze 6 se v roce 2016 konala prodejní výstava současného aboriginského umění Dream Time.
Určitě musím zmínit Pond of View. Obrazy z této galerie mimo jiné také pomohly umocnit atmosféru australského kontinentu v rámci AKFF.
Každopádně alespoň umění domorodých obyvatel Austrálie je občas prezentováno i mimo území vlasti. Hurá, malý úspěch.
Proč se také evropští milovníci výtvarného umění nemohou na vlastní oči seznámit s díly australských mistrů? Není to škoda? Proč zůstávají australští malíři za hranicemi své nádherné země neznámými? Není to skoro až diskriminace?
Mimo jiné mi poděkovali za email, napsali, že doufají, že jsem v České republice v pořádku. Věří, že se bude brzy moci cestovat a že se opět setkáme. Popřáli mi hodně štěstí, a to i v práci na blogu. O evropské výstavě, ale nenašli žádné informace. Doporučili mi obrátit se na galerii v Sydney (vtipné) a Londýně!!! Good idea! Londýn. Ano!
Oběma australským galeriím jsem poděkovala za pomoc. Pátrací akce se tedy přesouvá na evropský kontinent.
Díl 4.: Na řadě je Londýn
Tom Roberts se přece narodil v UK. Kde jinde tedy v pátrání pokračovat?!Byla jsem docela zvědavá, jak budou reagovat na mé soukromé dotazy v Evropě. Resp. v Británii. Nasedat! Virtuální let z Canberra do Londýna startuje.
Jedno další víkendové ráno jsem odeslala email do Národní galerie v Londýně. Uvidíme.
Ovšem pozor! Ještě téhož dne odpoledne přišla odpověď.
Začínala podobně jako ty australské: „Dear Jana, Thank you for emailing the National Gallery about Tom Roberts exhibition."
Čtu dále a … Podívejme! Vypadá to, že pátrací akce se chýlí k závěru. Měla bych být ráda, ale na jednu stranu mně hra na detektiva hodně bavila.
Ouha, já jsem vlastně nesdělila výsledek.
Díl 5.: Co stálo v emailu z Londýna?
Výstava impresionistů z Austrálie se konala v Národní galerii v Londýně, od 7. prosince 2016 do 26. března 2017!!!! Vystavena byla díla čtyř australských impresionistů. Kdo byl vybrán? Tom Roberts, Arthur Streeton, Charles Conder, a John Russell.No a potom už „jen", že věří, že mi pomohli a pokud budu potřebovat, ať se neváhám na ně opět obrátit. A těší se, až opět jejich galerii navštívím.
Díl 6.: Závěr. Skutečně závěr?
Mohlo by se zdát, že mé soukromé pátrání je ukončeno. Zjistila jsem přece, že díla mého oblíbeného australského malíře byla vystavena i v Evropě, konkrétně v Londýně.Jenže. Když už jsem začala, tak co zkusit napsat i do NG v Praze?! Něco mi sice říká, že jde o zbytečný email, že v Praze žádná podobná výstava nebyla. Co když ale… Proč se tedy nezeptat. Když už nic jiného, třeba tím vyvolám jejich zájem o australské umění.
Díl 7.: Volám Prahu
Dost řečí, email je připraven! Praha volá. Nebo snad já volám Prahu? Musím být spravedlivá a zachovat pro všechny dotazované galerie stejné podmínky. Do těch předchozích jsem psala v pátek či o víkendu. Odpověděli ihned. Proč by právě Češi měli mít protekci! A tak i do NG v Praze píšu v pátečních večerních hodinách.
Ptáte se, jak to dopadlo? Jak na můj dotaz ohledně Toma Robertse a vůbec australských malířů reagovali z Národní galerie v Praze?
Jak víte, můj dotaz odešel v pátek večer. Přišla sobota, neděle. Žádná odpověď. Dobrá, je pandemie. V Praze asi o víkendu nepracují. Následovalo pondělí, úterý, ……. Nic. Jeden týden uběhl. Tedy abych nelhala, tak ihned po odeslání mého dotazu přišla odpověď. Šlo ovšem jen o tu automatickou, která potvrzuje doručení.
Čas ubíhal. Další týden se blížil ke konci, a potom další a další a tak dále. Reakce žádná. Zestručním to. Dodnes na odpověď čekám. Marně. Praha zarytě mlčí.
Díl 8.: Evropa
Když už se ale tak hezky pátrací akce rozjela, tak jsem, opět v rámci stejných podmínek pro všechny, další páteční večer odeslala dotaz ještě do Musée d´Orsay, Uffizi, Tretjakovská Galerie a do Ermitáže.Nebudu to protahovat. Protože už i tak se krátká detektivka změnila v mnohadílný seriál. Doufám, že ne nekonečný.
Od všech výše uvedených galerií přišly odpovědi, pokud ne okamžitě ještě o víkendu, tak každopádně následující pondělí.
Výstavy australských malířů se ovšem v jejich prostorách nekonaly.
Díl 9.: Z Evropy do Austrálie
Už teď je více než jasné, že v Evropě australští malíři prezentováni nejsou. Ano, měla jsem napsat „téměř nejsou". Je tady přece výjimka, výstava australských impresionistů v Londýně.
Mé malé soukromé detektivní pátrání také ukázalo, že naproti tomu výstav, kdy umělecká díla a sbírky putovaly z Evropy do Austrálie, bylo více. Také jsem některé navštívila. Například jsem si nemohla nechat ujít výstavu Rembrandta v Sydney,
nebo nezapomenutelnou výstavu britských umělců v NG v Canberra. To bylo něco nádherného! V ČR jsem podobnou výstavu nikdy neviděla. Už ale nepátrám, zda někdy tito britští malíři byli představeni českým milovníkům umění. Stejně by mi nikdo neodpověděl. Pro úplnost dodám, že šlo o umělce ze skupiny Pre-Raphaelite ze sbírek Tate Gallery.
Z petrohradské Ermitáže mi mimo jiné sdělili, že se v roce 2018 uskutečnila výstava obrazů z jejich sbírek v Gallery of NSW v Sydney.
Díl 10.: Že by přece jen?
Neee! Stále žádná reakce z NG Praha. Tu už asi ani nikdo nečeká. Pokud by se někdy přece jen ozvali, slibuji, podám o této události hlášení.Slovním spojením „že by přece jen" jsem měla na mysli to, že nepatrně větší štěstí mají v českých končinách domorodí australští umělci.
Například v Galerii Nativ v Praze 6 se v roce 2016 konala prodejní výstava současného aboriginského umění Dream Time.
Určitě musím zmínit Pond of View. Obrazy z této galerie mimo jiné také pomohly umocnit atmosféru australského kontinentu v rámci AKFF.
Každopádně alespoň umění domorodých obyvatel Austrálie je občas prezentováno i mimo území vlasti. Hurá, malý úspěch.
Díl 11.: Zazvonil zvonec a pátrání je konec. Co dodat?
Co dodat závěrem tohoto spontánně vzniklého příspěvku? Ano, malý detektivní seriál je u konce. Pátrání skončeno. Výsledek zveřejněn.
Každopádně bych se neobešla bez pomoci ochotných pracovníků výše uvedených australských a náhodně vybraných evropských galerií. Za to jim patří velký dík.
Bohužel jsem se dopátrala pouze jedné výstavy. Jedné jediné! Vím, nepsala jsem do všech galerií, které Evropa má. Je docela možné, abych nekončila bez optimismu, že se někdy někde přece jen výstava australských umělců konala.
Každopádně bych se neobešla bez pomoci ochotných pracovníků výše uvedených australských a náhodně vybraných evropských galerií. Za to jim patří velký dík.
Bohužel jsem se dopátrala pouze jedné výstavy. Jedné jediné! Vím, nepsala jsem do všech galerií, které Evropa má. Je docela možné, abych nekončila bez optimismu, že se někdy někde přece jen výstava australských umělců konala.
Stále ale ve vzduchu visí nezodpovězené otázky:
Proč se také evropští milovníci výtvarného umění nemohou na vlastní oči seznámit s díly australských mistrů? Není to škoda? Proč zůstávají australští malíři za hranicemi své nádherné země neznámými? Není to skoro až diskriminace?
Rozhodně by si zasloužili daleko větší publicitu i mimo svou vlast. Třeba i v jedné malé zemi uprostřed Evropy.
Kde jinde ukončit tento „pátrací“ článek, než v Art Gallery of NSW v Sydney!
PS: Myslíte, že mezitím přišla nějaká, jakákoliv, odpověď z Prahy? Kdepak. Ani čárka. Co když ale nemají čas, protože je zcela zaměstnává příprava výstavy „Umění Austrálie v Praze"?!
PS: Myslíte, že mezitím přišla nějaká, jakákoliv, odpověď z Prahy? Kdepak. Ani čárka. Co když ale nemají čas, protože je zcela zaměstnává příprava výstavy „Umění Austrálie v Praze"?!
Komentáře
Okomentovat