Aussiealbum 8. – Co mi přinesl rok 2020

Začátek nového roku mně inspiroval k malé „fotorekapitulaci" toho, co mi rok 2020 přinesl. Byl to každopádně rok hodně zvláštní. Jiný. Nejen pro mě. 

Naštěstí ale nepřinesl jen špatné věci. Toho krásného asi bylo více. Určitě první čtvrtina roku byla skvělá.

Rok 2020 pro mě totiž začal, jak už předeslala 1. fotografie, v mé milované Sydney. A tam je mi vždy dobře.

Přelom roku 2019 a 2020 byl pro Austrálii hodně těžký.



Pomoc pro požáry sužovanou Austrálii přicházela z celého světa. I pražská ZOO uspořádala sbírku. Jen tak mimochodem, na konci roku 2020 zase australská strana poslala finanční pomoc pražské ZOO.

Záchrana koal v Port Macquarie, Koala Hospital



26.1., to už pro mě vždy bude den ve znamení oslav Australia Day.



Pláž láká. Je únor, a to je pořád krásné léto!



V únoru začal Čínský lunární nový rok. Tentokrát Rok Krysy.



Krásné letní počasí často střídaly silné lijáky.



Výlet na Tasmánii. Cestou jsem z letadla na vlastní oči viděla, jak neskutečně rozsáhlé a ničivé požáry byly.



Tasmánie je nádherná. A zejména Maria Island mi přichystal neskutečně krásný zážitek. Volně popásající se nebo spící wombati téměř na každém kroku. Nepopsatelně krásná příroda. Jako v pohádce.

Opět moje milovaná Sydney. Po letech jsem si opět dopřála výhled ze Sydney Tower.

Covid začal pomalu ale jistě ovlivňovat život na celém světě. To jsme ale ještě netušili, co nás čeká. A došlo i k něčemu, co nikdo asi nikdy nečekal. Toaletní papír se stal nedostatkovým zbožím. V Austrálii!



Březen. Vypadalo to, že budu muset v Austrálii zůstat. Ten zázrak se ale nekonal. S několika odklady letu (hurá, několik dní v Sydney navíc) jsem bohužel opět přistála na letišti Václava Havla v Praze. Ach jo.

Praha byla neobvykle prázdná. Covid už nám začal měnit životy.

Vegemitem jsem se zásobila. Nevím ale, zda dostatečně!? Stala jsem se na něm závislá.



Ano, spojení s Austrálií mám. Přátelé mně zásobují zprávami a fotografiemi. I v Sydney bylo najednou prázdno. Neuvěřitelná doba.



Covid malinko zmirňoval, a tak jsme se přes léto na chvíli mohli vrátit k relativně běžnému životu. Výlety a setkávání s přáteli se staly najednou něčím téměř zázračným.

Na Karlově mostě se na konci června prostřel půlkilometrový stůl. Přinesla jsem moučník připravený podle australské receptury.



Několik výletů během léta jsem také stihla. Máchovo jezero, Písek, Cheb, Obořiště….. Dámská jízda v Loučeni. A pozor! Tady mě čekalo i malé překvapení.

Náš festivalový tým připravil letní projekci. Krásný, a ač komedie, tak vlastně smutný příběh. Tenkrát jsme ještě netušili, že v listopadu se v kině nepotkáme. Že se 7. ročník festivalu bude konat pouze online.



Vrátila jsem se k zapomenutému koníčku. Pečení. Ovšem pečení v australském stylu. To dá rozum.



Austrálii jsem si připomínala, jak jen to šlo, třeba piknikem.

Ani jsem nepočítala s tím, že bych v tomto zvláštním roce měla už téměř tradiční výstavu. Ivanka mi ale opět umožnila představit některé z mých australských fotografií. Další hezké překvapení. Fotky byly v kavárně téměř celé prázdniny. Až 5.9. přišlo „balení".



Krásný západ slunce v Praze. Ale se siluetou Sydney Opera House by byl daleko krásnější. Zatím si Operu můžu na fotografii jedině přimalovat. A snít. A přát si.



Podzim přišel dříve, než jsme řekli švec. Ještě že jsem si v Sydney stihla koupit tyhle skvělé botky. Tato tasmánská firma, Blundstone, v roce 2020 oslavila 150. narozeniny. Tak hodně štěstí do dalších 150 let!! Happy Birthday.



Dlouho očekávaná výstava mého nejoblíbenějšího malíře. Hurááá. Povedlo se a s kamarádkou jsme ji hned po zahájení stihly navštívit. Rembrandt. Vystály jsme sice ten první den menší frontu. Ale zanedlouho covid zasáhl a výstava byla jen online a později s podstatně delším čekáním, klidně až 3 hodiny.



Neuvěřitelné 90. narozeniny oslavil pan Josef Chromý. Měla jsem možnost se s ním před nějakým časem setkat při jeho návštěvě Prahy. V současné době žije na Tasmánii. Má rozlehlé vinice a vinařství. Jeho vína jsou vysoce ceněna a známá po celém světě. Jeho životní příběh by vydal na román. To bude téma! Určitě se k němu musím vrátit.



O 10 let více než pan Chromý oslavila australská letecká společnost Qantas.



Moje milovaná „letadla s klokánkem".



A hodně zvláštní rok 2020 se blížil k závěru. Covid stále zasahoval do našich životů. Ale i přes všechny překážky, přece jen jsem stihla zažít dost zajímavých a krásných věcí.

Vánoce a Silvestra jsem bohužel musela slavit na mrazivém severu. Ale zase s těmi nejbližšími.



Sydney opět o půlnoci ozářil ten nejkrásnější ohňostroj jaký znám. I když tentokrát byl podstatně kratší, než bývá zvykem. Australská vláda doporučovala nevycházet, neshromažďovat se a vše sledovat ze svých domovů. Díky technice jsem tak mohla i já, ač na severu, vše sledovat. Půlnoc a vstup do dalšího roku pro mě tedy začal ve 14 hod zdejšího času.

Snad bude rok 2021 veselejší, šťastnější, normálnější. A kéž by byl nejméně o milion procent lepší než byl ten s dvacítkou na konci.

Přes zimu mi vlastně zákaz vycházení nevadí. Zimu bych totiž nejraději zaspala. Ožiju zase až s jarním hřejivým sluníčkem. Nebo, a to by byl ten lepší případ, až v Austrálii, pokud někdy ještě budu mít to štěstí.



Od 3.1.2021 se masky neboli roušky nosí už i v Sydney.