Aussie album 5. – Darwin kráter, ZOO Praha

O letos nově otevřené expozici v pražské ZOO, věnované Austrálii, jsem se už zmiňovala. A nebylo to jen jednou jedinkrát. Dnes tedy jen stručně a hlavně fotograficky. 

Jak už z jednoho z předchozích článků víte, zvířecí obyvatelé se tentokrát už tolik neschovávali. Nebylo tomu jinak ani u těch australských. Některý z ďáblíků v pozdějších odpoledních hodinách už přece jen svým revírem občas proběhl a převedl se v celé své kráse.

V tomto aussiealbu si tedy pojďme společně užít právě je. Kouzelné čertíky, kteří jsou tady v pražské ZOO takovými ambasadory. Jejich chov v Praze zatím není australskou stranou schválen.

Už ale dost řečí. 

Račte se mnou vstoupit do Darwinova kráteru: 

Chovatel připravil čertíkům něco na zub – a tak je šance, že konečně některého z pražského čertíkovského čtyřlístku zahlédneme. To je napínavé. 

Dokonce i samotný chovatel David Vala netrpělivě vyhlíží, jestli se některý z jeho svěřenců dnes rozhodne vyběhnout ven. 



Dlouhé čekání si můžeme krátit kocháním se australskou florou, která čertíkům i nám návštěvníkům více navozuje pocit, že právě teď jsme v Austrálii. Nebo můžeme studovat informační panely se zajímavostmi ze života ďáblů medvědovitých.



Trpělivost přináší nejen růže, ale jak se zdá, občas i čertíky, a ne ledajaké! Rovnou ty tasmánské. 

První odvážlivec či zvědavec – nebo snad hladovec? – už jde na průzkum: 

„Hm, copak to tady máme za dobrůtku?"

„Kdo mě najde?" 

„Baf" 

Ale Darwinův kráter nejsou jen čertíci. Který tvor neodmyslitelně patří k Austrálií? No ano – had! Správně. 

Ajta – krajta – ano je to krajta kýlnatá neboli Rough Scaled Python



Ale nevidět klokany, tak to jako bychom v Austrálii či v našem případě v australské expozici ani nebyli! To se musí napravit. 



Další obyvatele Darwinova kráteru si nechám na příští návštěvu. To si třeba i já zahraju na australského domorodce a zanechám zde svůj otisk. 

Tak zase někdy v ZOO Praha – see you soon

P. S. 

Jen ta „má" echidna se pořád schovává. Dává si holt na čas. Chce asi návštěvníky a dost dobře možná i své chovatele trochu držet v napětí. Možná na nás někde z úkrytu vykukuje, směje se a říká si „Jo milánkové, ještě si počkejte. Mně uvidíme jen za odměnu."

„Dobře, dobře, budu trpělivá a věřím, že jednou se setkáme tváři v tvář. Echidničko milá, tvé příbuzenstvo tam doma v Austrálii ale takové drahoty nedělá." 

Tato echidna si žije - světe div se – na Tasmánii.