Prosinec zmizel kdesi v nenávratnu. A nyní je už i leden minulostí. Proč nás čas tak rychle žene, netuším. Nejsme přece závodníci. Ale co se dá dělat. Tuto věc změnit nemůžeme. Každý den máme jen jednou za život a nebude se opakovat. Proto je potřeba si užít každou chvíli.
Mám takový zvláštní pocit, že jsem tady tentokrát vlastně nic nezažila, neviděla, nenavštívila. Nevím, čím to je. Jestli ty požáry na mě takto působí. Nebo závod s časem. Ale je dost dobře možné, že toho naopak bylo tolik, že si vše zatím neuvědomuji. Přece jen je mi v Austrálii vždy dán jen krátký čas, za který musím stihnout mnoho věcí. Musím? Nemusím. Nejsem tady přece na dovolené. Ale doma a mám homeoffice. Proto také logicky nemůžu jen cestovat a užívat si. Protože bez práce nejsou koláče. V tomto případě bez práce není .... Hm co není? Aha- tak např. vegemite nebo banana bread.
A tak ten divný pocit nechám odplout kamsi do dáli. Vždyť je tady tak krásně. A když se tak podívám na fotografie, které mám z ledna – tak zas taková nuda to přece jen nebyla.
Krásné počasí střídalo deštivé. A tím pádem pláž střídaly např. galerie a knihovna.
Práci střídalo toulání po mé milované Sydney. A že tady je pořád co vidět a objevovat.
A byly i výlety. To zase ne že ne.
Blue Mountains...
... a Port Macquarie
Zkrátka normální život. Normální? Ale kdepak. Krásný život. Ano – tak je to správně.
Koukám podle úvodní fotky, že tam už Matějskou máte. Ale nás tady brzy také čeká. Od soboty za týden.
OdpovědětVymazatJaro se blíží!!! 😁 Já vím, vy tam máte dřív i tu půlnoc na Silvestra... 😉
Od sobity za tyden!!! Teda to už haro skutečně klepe na vrátka.
VymazatA Matějská v Syd, resp Luna Park, = celoroční zábava. 😉.