Bushfires

Mám pocit, že jsem poslední článek blogu nějak odflákla. Tak hezky jsem si to vymyslela – mělo to být takové „fotopovídání" o posledním dni roku 2019 a tom prvním roku 2020 tady v Sydney. Jenže děsivé okolnosti samozřejmě působí i na mě. Velká část mé milované země je v plamenech. A tak nakonec ten článek „Welcome to 2020" dopadl tak jak dopadl.

Bohužel konec roku 2019 a začátek 2020 nejsou obdobím nijak veselým pro velkou část Austrálie. Vlastně pro celou zemi. Někdy snad od začátku listopadu nebo možná už od října 2019 zuří požáry po celém východním pobřeží. Začalo to někde v Queenslandu a šlo neskutečným tempem na jih přes NSW až do Victorie a Jižní Austrálie.






Viděla jsem tady už místa, která byla zničená požáry. Není to veselý pohled. I když zdejší příroda je na požáry zvyklá a mnohé rostliny vlastně ten žár potřebují ke své obnově. Ale ten pohled na spálené černé zbytky stromů a takové divné ticho – to není nic veselého.

Možná 3- 4 roky zpátky shořela bush kolem majáku na Palm Beach. A myslím min 2 roky se tam nesmělo a až potom se příroda zase vrátila do normálu.

Horší nebo stejně smutné – ale jiné - bylo kdysi, když jsem byla v Canberra, kde původem Evropané, kteří tam žijí, vysázeli neaustralské stromy – tak tam už se po požárech samo nic neobnovilo – to bylo jen děsivé spáleniště.

To co se ale děje letos myslím nikdo nepamatuje. Peklo, z kterého, kdo včas neuteče, nemá šanci. Zdejší hasiči jsou skuteční hrdinové. A 3.1.2020 konečně vláda nasadila do boje i armádu a námořnictvo. 

Počasí ale požárům bohužel nahrává. Vysoké teploty, často silný vítr. A ten žene ohně dále a dále.

Statistiky už jsou a asi budou ještě více děsivé – myslím co do počtu zničených domů. Jsou bohužel i ztráty na životech. A neskutečné množství zvířat, která nestihla uniknout plamenům a zahynula. Nejde jen o koaly. O těch se samozřejmě mluví nejvíce, protože toto nádherné a roztomilé zvířátko je unikátní, nežije a nemůže žít jinde. A nyní je v ohrožení.



Sledovat nyní zprávy tady v Sydney není veselý pohled. Smutek naprostý. A to nejsem přímo na místě – to musí být totální deprese. Stačí, když vidím v televizi, jak lidé v mžiku přijdou o naprosto všechno. Jsou šťastní, že si zachránili holé životy. To si asi nikdo neumíme představit. Místa zasažená požáry jsou bez elektřiny, bez vody, bez zásobování. Pitná voda je tam vzácnost největší. A už se bohužel našli „dobráci", kteří chtěli na neštěstí jiných vydělat nějaký ten dolar. U některé petrol station prodávali vodu za neskutečnou cenu. Hyeny se najdou vždy a všude.






Nyní armáda zajišťuje zásobování. A hlavně evakuaci z některých míst. Snad když nasadí své síly a techniku, povede se konečně to peklo zastavit.

Ano - Austrálie je silná země a lidé tady nemají lehký život. Speciálně na farmách, kdy nikdy dopředu netuší, co se bude dít – zda bude sucho, nebo záplavy nebo jiná katastrofa. Přesto všechno jsou stále usměvaví. A silní. Ale tentokrát bude potřeba velká pomoc.


Vím, řešil se ohňostroj v Sydney. Zda měl být nebo neměl být zrušen. Jak ale i říkali na televizi – vše již bylo dávno zaplaceno a připraveno dlouho dopředu. A tato událost -New Years Eve -vždy přiláká do Sydney neskutečné množství turistů – a tím i peněz. Už by se asi nic neušetřilo, kdyby se na poslední chvíli ohňostroj rušil.


Pro zajímavost – nebo srovnání – četla jsem na novinky.cz, že zrušení ohňostroje v Praze se také vlastně nevyplatilo.

„Pražané si pro vítání nového roku mohli letos vybrat buď videomapping financovaný hlavním městem, nebo tradiční ohňostroj. Na ten se občané skládali sami a záštitu mu dala Praha 2. Videomapping na budovu Národního muzea měl být šetrnější především vůči zvířatům, nešetřil už peněženky Pražanů. Vyšel na necelé dva miliony korun a navíc se dočkal velké kritiky, zatímco ohňostroj na Folimance stál jen 250 tisíc."

Hlavně v ČR si bohužel může koupit a střílet petardy kdokoliv. To tady naštěstí není. Tady se hodně dbá na bezpečnost. Ale to je téma na speciální díl blogu. Takže co myslíte – mělo se rušit – nebo nemělo? Hlavně to už je teď jedno – teď je hlavní, aby požáry přestaly sužovat tuto nádhernou zemi a lidé se mohli nějakým způsobem pokusit vrátit do „normálu. Lidé i příroda. Nebude to jednoduché. Ale Australané to zvládnout.



Omlouvám se za nekvalitní fotografie. Fotila jsem z televize. Tady v Sydney jsme v relativním bezpečí a žijeme normálním životem – „jen" vše sledujeme v televizi – a přiznávám, že i to stačí. Je to hodně emotivní a silné a smutné. Neskutečné.



Ale to by nebyla Austrálie – aby chyběl optimismus. Někdo přijde o vše, ale požádá přítelkyni o ruku – jako tento mladý kluk. Takže love story v té vší hrůze.



A proto přece nemůžu ani já tento článek plný děsivých záběrů, smutku a hrůzy končit bez naděje. Ta musí přinést konec tohoto ohnivého běsnění, který v mžiku ráj proměnil v peklo.





Ale já věřím, že ráj zase bude – protože peklo nemůže zvítězit ani ve skutečném životě.



Moje milá Austrálie – musíš být silná – a ty jsi - ať překonáš všechnu tu hrůzu, která tě na přelomu roku zastihla. A zase se postavíš na nohy.

Sydney 5.1.2020