Pro mě dalším objevem byly sochy a busty nad nádražím Central station.
Nebo například ještě přísnější kontroly při vstupu do Sydney Opera House. A tímto se přesouvám opět k SOH.
Před Operou – za Operou – v Opeře
Před Operou – za Operou – v Opeře
Tak a jsem opět tady.
„No tak to je nuda. Opera. Tu už jsem přece viděla tisíckrát.“
Neeee - tato slova jsem si neřekla. Nikdy! Naopak. Jen se přiblížím k tomuto místu, jsem plná energie. Zkrátka místo kolem Sydney Opera House je takový můj životabudič.
Znova a znova a znova
Vše fotografuji znovu a znovu, kolik fotografií už mám? Těžko říct. Takže nepočítaně. Ještě tuto střechu, tento pohled, tuto dlaždici – tuto miliontou – no kolikpak jich střecha Opery má? Dlaždice byly vyrobeny ve Švédsku, jsou samočistící, nejsou čistě bílé, jak se někdy při pohledu na Operu může zdát. A je jich více než milion, zabírají celkovou plochu 1,62 ha. Dnes ale dosti faktů o Opeře, to zase někdy příště. Dnes se budeme kochat a užívat si tu krásu.A že by tato byla ta „má“
Vždy si tady říkám, že schody spočítám. Proč? Před lety jsem v televizi viděla pořad „Biggest loser“, kde se prostorově velmi výrazní lidé snažili zhubnout. Je pravda, že někdy dostávali hodně zabrat, až extrémně. Nezávidím. Ale dali se na vojnu, tak museli bojovat.
A právě v jednom ročníku pořadu vyvezli tyto nešťastníky z jednoho malého městečka kdesi v pustině sem do Sydney. Ano! „Hurá Sydney“ – mohli skákat nadšením. Jenže oni na Sydney a Opera House asi moc s láskou nevzpomínají. Museli právě po těchto schodech mnohokrát běhat nahoru a dolů. Padali vyčerpáním. Na kochání neměla ani čas ani pomyšlení. Na druhou stranu, ale neměli nechat svou váhu dojít do takových astronomických čísel a mohli sem přijet na holidays.
Dost povídání – Teď už před Operou, za Operou, v Opera House, …. aneb
Komentáře
Okomentovat