Záhada australské vlajky aneb najdeš australskou souvislost?

Nedávno jsem začala připravovat další část mého australského povídání. Už jsem se v duchu ocitla a toulala uličkami staré části Sydney – když v tom – do toho mého psaní a snění – vstoupila práce – a zajímavá ještě k tomu. Pomoc kamarádovi při natáčení filmu. Proč ne? To přece nejde odmítnout. Zvláště když se sešla skvělá parta lidí. A tím dotyčným, kdo mě takto „vyrušil“, není nikdo jiný než právě ten, kdo mě přemluvil k tomuto blogu.

Úvodní foto: Petr Prouza


Proč ale vlastně „tahám“ natáčení českého filmu v českém prostředí s českým štábem do „australského“ blogu? Odpověď je prostá – Není to tak dlouho, co jsem psala, že já si najdu Austrálii kdykoliv a kdekoliv. Aha – „Tak se Jano ukaž – co australského jsi objevila při této události? Kde tady máš tu svou Austrálii?“

Připravit, tiše, klapka – a jedeme:
Místo natáčení – Fitness kdesi v Holešovicích.

Záhada australské vlajky aneb najdeš australskou souvislost?

Co by tady mohlo tu mou zemi OZ připomínat? Sama jsem zvědavá. Na zdech jsou vlajky různých států – tak že by přece jen? Rozhlížíme se. Ne, tak jsme s Davidem hledali marně – australská vlajka tady není.

Tak je tady ta australská vlajka nebo není?

Zkrátka není každý den posvícení a ne vždy a všude se najde nějaká spojitost s Austrálií. A mám to! Musí mi stačit, že ji mám v srdci – nebo - že mé srdce je tam – „downunder“. A hlavně není čas na srandičky – musíme pracovat – proto tady přece jsme. Tiše! Klapka a jedem!

Z pátka na sobotu to bylo velmi dlouhé natáčení – sešli jsme se v 7 večer a končili kolem 8 ráno, takže domů se dostávám kolem 9. Totálně unavená se sunu domů – a – ano – už to mám! Takto jsem se už přece několikrát cítila – nevyspalá, unavená a neskutečně se těšící na sprchu a spánek. Ano – to je ono! Tady je ta spojitost. Takto vyčerpaná jsem vždy po téměř 24 hodinovém letu do Sydney. Jenže je tady přece jen jeden nepatrný rozdíl. Pocit stejný, cíl je ale jiný. Po tom předlouhém letu jsem tam, kde to miluju. Po nočním natáčení se dostanu tak akorát do svého bytečku v Praze. Ale jakousi souvislost jsem přece jen našla. Tak dobrou noc. Nebo dobré ráno?!

Budíček! Vstávat a cvičit – pardon – točit!

Asi 3 hodiny spánku a hurá opět směr Holešovice. A ano – další objev – nad barem jsou několikery hodiny, které ukazují čas na různých místech světa – huráááá – Sydney. Je to tady! Čas sice skutečnosti moc neodpovídá – ale co – hodina sem – hodina tam. Hlavně, že to je.

I v holešovickém fitness jsem přece jen kousek – maličký kousek – něčeho souvisejícího s Austrálii našla. A potom, že to nejde.



4. natáčecí den
Místo natáčení: byt na Vinohradech. Teď už jen - místo veselých historek - pár „veselých“ fotografií - z natáčení:

Ranní čekání aneb umělci zaspali – jen asistentka producenta a Mrs catering vždy připraveny

Ale pane šéfproducente – ty špagety taky nebyly zadarmo!?

 Velká filmová policejní scéna připravena. Můžeme! – nebo to je snad – Konec filmu ?!

Natočeno – uklizeno – aneb Konec mých filmových nadějí

Na film se těšte v jednom z pražských artových kin – a že by i na festivalu českých filmů v Austrálii?! Kdo ví? A já se můžu zase vrátit – zatím jen ve vzpomínkách – do Sydney.

Více o filmu www.doselhani.cz

Autoři fotografií: Jana Stilerová, Věrka Moravěnka a také Petr Prouza, fotograf DO SELHÁNÍ